Proč nosí včela radost a pavouk žal

Ještě než byly na světě včely a pavouci, žila jedna chudá vdova se synkem a dcerou. Vdova živila své děti s bídou a nouzí, lopotila se od božího rána do noci, ale vychovala je. Když děti odrostly, viděly, že je čas, aby se taky něčeho chopily a pomohly matce v starosti. A tak se vydali vdovin syn a vdovina dcera do světa za prací. Děvčátko se dostalo na velikou stavbu k zedníkům a celé dny a noci nosilo cihly nebo maltu. A synek se zase dostal k jednomu tkalci a celé dny a noci se učil tkát. Tak uběhl nějaký čas a tu pojednou matka vdova ulehla s těžkou nemocí. Když chuděra viděla, že se blíží její poslední hodina, vzkázala pro děti.
Sotva dcerka uslyšela o maminčině nemoci, upustila cihly, které zrovna nesla v zástěře, a zaplakala:
„Nemohu přece maminku opustit, když je tak nemocná,“ řekla si a bez váhání se rozběhla domů.
Zato když synek uslyšel, že matička leží, zůstal sedět dál za stavem, kde tkal, a povídá:
„Když leží, tak leží, já jí nepomohu. Já mám svoji práci, zůstanu, kde jsem.“ A zůstal sedět za stavem a tkal dál.
Když matka uviděla dcerku, která všeho nechala a přispěchala k ní, políbila ji na čelo, požehnala jí a povídá:
„Dcerunko, byla jsi ke mně hodná a přinesla jsi mi v poslední hodince radost. A proto budeš celý život nosit radost všem.“
Zato když chudá vdova slyšela, co vzkázal její syn, a když viděla, že nepřišel, zaplakala nad jeho nevděkem, proklela ho a povídá:
„A Ty, synku, Ty jsi chtěl tkát, a proto budeš tkát celý život, ale radosti ze své práce se nikdy nedožiješ. Co utkáš, to jiní zpřetrhají, a Ty budeš sedávat v koutě sám a všemi nenáviděn!“ Po těchto slovech vydechla chudá vdova naposledy.
A jak řekla, tak se stalo. Dcera se změnila v pilnou včeličku, co nosí každému radost: dává lidem med na sladké koláče a vosk na bílé svíce, které se zapalují u hlav zemřelých. Zato její bratr, ten se změnil v pavouka, co vysedává mrzoutsky sám v koutě všem k nenávisti a pořád jen tká a tká svoji pavučinu, kterou nikdy nedotká: sotva ji někdo uvidí, strhne ji koštětem a pavouka zabije.
Od těch dob jsou na světě včely a pavouci.