Popelák králem

Za starých dobrých časů, za kterých náš Pán sám vybíral za krále ty, co se mu líbili, žil jeden sedlák, který měl tři syny. Ti dva starší byli hoši silní a urostlí a k tomu nadmíru pyšní. Ten nejmladší byl sice človíček slabý a nepatrný, zato srdce měl předobré a láskyplné. Jeho starší bratři se mu jen vysmívali a pošklíbali, nikam ho s sebou nevzali, a protože byl stále doma a popelil se u kamen, říkali mu Popelák. 
Tu v té zemi došlo k tomu, že zemřel král. A tu bylo všemu lidu dáno na vědomost, že se má toho a toho dne sejít tam a tam, aby na tom sněmování vyvolil náš Pán budoucího krále. Ti dva starší bratři si oblékli krásné šaty a chystali se na cestu, když je ten nejmladší prosil, aby ho vzali s sebou. Ale oni se na něho jen osopili: 
„Cože? Aby se nám kvůli Tobě posmívali? Drž ten svůj ukoptěný nos doma a zalez ke kamnům, kam patříš!“ A bylo to! 
Ale když se časně zrána vydali bratři na sněm, plížil se Popelák za nimi, až dorazil na místo sněmu, kde bylo shromážděno množství všeho lidu. Právě se to mělo ke kuropění, a tak se Popelák polekal, že ho bratři uvidí, dostane výprask a pošlou ho postrkem domů. Proto se vplížil do chlívku, který stál opodál, a škvírou mezi prkny pozoroval, co se bude dít. 
Když se úplně rozednilo, přinesli královskou korunu a položili ji na pahorek. Potom se rozezněly všechny zvony a hleďme! Koruna se sama od sebe zvedla do výšky a vznášela se nad hlavami shromážděných. Konečně se snesla dolů a rovnou na prasečí chlívek! Lidé kroutili hlavami, co to má znamenat? A tak se kdosi běžel podívat a uvnitř našel ukoptěného Popeláčka. A protože v těch časech lidé ještě žili v bázni Boží, vyvedli ho uctivě ven a pak před ním padli na kolena jako před novým králem, kterého na trůn povolal náš Pán. Pyšní bratři se odplížili domů a tam se do hloubi duše styděli, protože ten jimi posmívaný Popeláček byl v jásotu uveden na královský hrad. 
Vidíte, náš Pán soudí lidi ne podle toho, jak je kdo pyšný a mocný, nýbrž jak je kdo dobrý a zbožný. 

Zdroj: www.abatar.cz