POHÁDKA NA DOBROU NOC z dopisů

Perlový řetízek od Jenny

Tomu veselému děvčátku s blonďatými, kudrnatými vlásky bylo skoro pět let.
Mezitím co to děvčátko stálo s maminkou u pokladny....
.... putoval její pohled po
výlohách a objevil ho: blýskavý, bílý perlový řetízek v růžové, plastové
krabičce.

,, Oh, prosím maminko! Smím ten řetízek mít? Prosím, prosím maminko!"

Maminka se podívala rychle na dolní stranu té krabičky a zpátky do těch
žebrajících, modrých očiček její malé dcerušky.

,, 20 Korun. Pokud ten řetízek opravdu chceš mít, najdeme pro tebe určitě
nějaké Extra-úkoly, kterými si rychle našetříš dostatek penízků, aby sis
ho mohla sama koupit."

Jakmile Jenny přišla domů, vyprázdnila svoje spořící prasátko a napočítala
8 korun.

Po večeři uklidila nádobí ze stolu a pomohla při umývání nádobí. Druhého
dne šla Jenny k její sousedce a zeptala se jestli jí za 5 korun může
pomoci v zahrádce.

Konec konců našetřila Jenny dostatek korun, aby si ten perlový řetízek
mohla koupit.

Jenny milovala její perlový řetízek - ten řetízek z ní dělal fajnovou,
důležitou dámu. Jenny nosila její řetízek kdekoliv: na nákupy, do mateřské
školky, dokonce v postýlce ho nesundala. Jediný důvod, proč Jenny její
řetízek sundala, byl, když se Jenny šla koupat. Maminka ji totiž řekla, že
pokud se ten řetízek namočí, zabarví její krk do zelena.

Jenny měla hrozně hodného tatínka. Každý večer, když se Jenny uložila do
postýlky, nechal stát jeho práci a šel k Jenny do pokojíčku, aby ji
předčítal příběh na dobrou noc.

Jednoho večera, po přečtení pohádky, se zeptal Jenny: ,, Miluješ mě?"
,, Ale samozřejmě tatínku! Ty přece víš, ze tě miluji"
,, Dáš mi tvůj perlový řetízek?"
,,Oh ne, tatínku! Ne můj perlový řetízek! Ale ty si smíš vzít moji
Princeznu - toho bílého koníčka, s tím růžovým ohonem. Víš toho, co jsi mi
přivezl! To je moje nejmilejší hračka!"
,, To je v pořádku moje zlatíčko. Tatínek tě má rád. Dobrou noc!" a dal ji
něžný polibek na čelo.

O týden později, po přečtení pohádky se zeptal znovu:
,, Jenny miluješ mě?"
,, Ale samozřejmě tatínku, ty přece víš jak tě mám ráda!"
,, Tak mi daruj tvůj řetízek."
,, Tatínku, ne moje perličky! Ale ty můžeš mít moji Baby-panenku, tu úplně
novou! Ona je tak naaaadherná! A k tomu můžeš dostat i tu žlutou dečku,
která pasuje k její postýlce."
,, To je už v pořádku. Spinkej pěkně. Tatínek tě má rád."
A jak vždycky ji dal i tentokrát něžnou pusinku na čelo.

O několik nocí později, jak jeji tatínek vkročil do pokojíčku, seděla Jenny
v postýlce. Čím více se k ni blížil, povšiml si, že se její bradička
chvěla a jedna slzička ji tekla přes líčko.

,, Co se děje Jenny? Stalo se něco?"

Jenny nic neřekla, jen zvedla malou ručičku a otevřela svou pěst. Tam
ležel: ten perlový řetízek. S tichým, chvějícím se hlasem řekla Jenny:
,,Tady tatínku, ten je pro tebe!"

Se slzami v očích napřáhl tatínek jeho ruku směrem k Jenny a přijal její
řetízek s umělýma perličkami. Druhou rukou strčil do kapsy od kalhot a
vyndal modré, sametové pouzdro, v kterém byl řetízek s opravdovými perlami
a předal jej Jenny.

To pouzdro nosil už celou dobu při sobě, jen čekal na to, ze se Jenny toho
umělého řetízku vzdá, aby on ji mohl dát ten opravdový poklad...


A tak je to i u našeho nebeského Tvůrce. On čeká jen na to, kdy se
vzdáme těch levných, umělých věcí v našem životě, aby On nám mohl dát ten
opravdový poklad.

Úžasné, jak je Bůh k nám dobrý.

Držíme se možná takovou měrou na neužitečných, škodlivých přátelstvích,
vztazích, zvyklostech a aktivitách, že nám to připadá nemožné se odpoutat?

Někdy je to těžké rozpoznat, co je v té druhé ruce schované, ale jasné je:
Náš Stvořitel od nás nikdy nebude požadovat něco opustit, nebo odstranit, bez
toho, aby nám to ještě něčím lepším nenahradil!

Zdroj: http://esterka.txt.cz/clanky/9665/pohadka-na-dobrou-noc/