Pilný se raduje

To byli jednou dva tovaryši, kteří se domluvili, že společně povandrují do světa a zůstanou provždy spolu. Ale když přišli do jednoho velkého města, z jednoho z nich se stal chasník zhýralý a prostopášný, zapomněl na svůj slib, toho druhého opustil a dál táhnul sám, bloudil světem křížem krážem a jen tam, kde to bylo nejzábavnější, tam se chvíli zdržel. Zatím ten druhý svůj čas využil poctivě, všude pilně pracoval a potom putoval dál.
Jednoho večera šel, aniž to tušil, kolem šibenice a uviděl někoho ležet na zemi a spát, byl to nuzný a pobledlý vandrovník, a když se na něj lépe podíval, byla totiž jasná měsíční noc, poznal svého dřívějšího kumpána. Tak se položil vedle něho, přikryl ho svým kabátem a usnul. Netrvalo ale dlouho, když je oba probudily hlasy, které spolu mluvily. Byli to dva krkavci, kteří seděli nahoře na šibenici. Ten jeden řekl:
„Bůh nám zaopatřuje naši potravu!“ Ten druhý řekl:
„Pak ale pracuj!“ Tu ten první spadl celý zesláblý dolů na zem a ten druhý u něj zůstal sedět a čekal, až bude den, aby mu pak přinesl pár červů a vodu, občerstvil ho, a tak vyrval z náručí smrti. Když to ti dva tovaryši viděli, velmi se podivili a ptali se toho druhého havrana, proč je ten první tak slabý a nemocný, tu jim ten nemocný odvětil:
„Protože nechci nic dělat a věřím, že potravu nám opatřuje náš Pán.“
Tovaryši vzali havrany s sebou do nejbližší vsi. Ten první byl stále veselý, hledal si obživu a každé ráno se pečlivě čistil zobákem, zato ten druhý stále dřepěl někde v koutě, byl mrzutý a neustále rozježený.
Za nějaký čas si dcerka zdejšího pána, byla Vám to krasavice k pohledání, toho pilného havrana zamilovala, brala ho ze země, hladila ho rukou, nakonec si ho jednoho dne přitiskla na obličej a samou radostí políbila.
V tom okamžiku padl havran na zem, párkrát se převalil a zatřepotal křídly a pojednou z něj byl krásný jinoch. Tu jim řekl, že ten druhý havran je jeho bratr, urazili svého otce a on je za trest zaklel. Měli jsme po světě lítat jako havrani tak dlouho, dokud nás dobrovolně nepolíbí nějaké krásné děvče.
Takže teď byl ten pilný bratr vysvobozen, ale toho druhého, toho líného nikdo líbat nechtěl, takže nakonec umřel jako havran.
Z tohoto příběhu si vzal ponaučení i ten prostopášný tovaryš. Od té doby po všechny časy pilně pracoval a držel se svého poctivého kamaráda.