Paleček 3

Žil ..... byl jeden sedlák. Ten sedlák měl hodnou ženu. Měl také dvě krávy, kozu a koně. Sedlák však neměl děti. Jednou ráno selka povídá:
„V noci se mi zdálo o děťátku. Bylo tak malé, že jsem ho mohla nosit na dlani.“
„Chci takové děťátko!“ vykřikl sedlák.
A najednou měl v dlani chlapečka. Byl to chlapeček malý jak sedlákův palec.
„Spadl nám z nebe syn!“ volali selka a sedlák.
Selka udělala děťátku postýlku z hrachového lusku. Ušila pro děťátko košilku a kalhotky z barevných mašliček. Sedlák vyrobil děťátku barevné míčky ze suchých hrášků. Sedlák a selka už nebyli sami. Měli malého synáčka. Dali mu jméno Paleček.

Paleček a kráva

Jednou šla selka s Palečkem na pastvinu. Na pastvině se pásly krávy. Bylo tu plno barevných květů. Nebe bylo modré. Byl krásný den. Krávy byly veliké a Paleček maličký. Selka se bála, že krávy Palečka pošlapou. Proto posadila Palečka na bodlák.
„Počkej tady, Palečku,“ řekla selka. „Musím podojit krávy.“
Paleček seděl na bodláku a pozoroval květiny. Zpíval si písničku. Zafoukal vítr a Paleček se houpal na bodláku jako na houpačce. Najednou uviděl motýla.
„Pěkně zpíváš, Palečku,“ povídá motýl. „Jsi maličký zpěvák.“
Paleček zpíval, motýl se vznášel kolem bodláku a poslouchal.
Písničku uslyšela strakatá kráva.
„Chci být zpěvačka jako Ty, Palečku,“ řekla ta kráva. „Nauč mě zpívat.“
„Dobrá, naučím Tě zpívat,“ řekl Paleček. „Kterou písničku máš ráda?“
„Ráda poslouchám písničku o zelené travičce,“ řekla kráva.
„Písničku o zelené travičce neznám,“ posmutněl Paleček.
„Nebuď smutný, Palečku, zazpívám Ti,“ řekla ta strakatá kráva. Potom otevřela hubu, aby zazpívala. Ale odfoukla Palečka z bodláku do trávy.
 

Paleček a orel

Paleček utíkal a hledal selku. Tráva byla vysoká. Paleček selku nikde neviděl. Zastavil a podíval se nahoru. Uviděl na obloze velikánského orla. Paleček se schoval pod list pampelišky, ale orel ho spatřil. Paleček byl maličký jako myška.
„To je pěkná myška,“ řekl si orel. „Tu si ulovím a sním!“
„Maminko, orel mne chce sníst!“ volal Paleček. Ale selka Palečka neslyšela.
Orel slétl dolů a chytil Palečka do pařátů. A už letěli. Letěli nad lesy a městy. Letěli nad řekami. A najednou Paleček uviděl moře.
„Pusť mě!“ zavolal na orla. „Chci domů!“
„Myši neumí mluvit!“ polekal se orel. „Takovou myš nechci!“ Orel rozevřel drápy a Paleček spadl do vody. Orel jen zamával křídly a odletěl.
Voda byla hluboká a studená. Paleček neuměl plavat.
„Maminko, tatínku,“ volal Paleček, „už Vás nikdy neuvidím!“ Pak se nalokal slané vody.
„Teď tady umřu,“ myslel si Paleček.
Najednou uviděl velikou rybu. Ta ryba měla obrovský ocas a ploutve. Otevřela velikou tlamu a Palečka spolkla. V rybím břiše byla tma. Bylo tam teplo a sucho.
„Co budu dělat?“ plakal Paleček. Plakal a plakal a potom usnul.
 

Paleček a král

Toho dne šel královský kuchař k moři. Ulovil velikou rybu a odnesl ji do paláce. V kuchyni položil rybu na stůl.
„Taková krásná ryba,“ liboval si kuchař. Potom vzal veliký nůž a rozřízl rybě břicho. Paleček se probudil a uviděl kuchaře.
„Kdo jsi?!“ vykřikl královský kuchař.
„A co děláš v břiše ryby?“
„Jmenuji se Paleček. Jsem sedlákův syn. A kdo jsi ty?“ zeptal se Paleček.
„Jsem královský kuchař,“ odpověděl kuchař. „A Ty jsi vylezl z královské ryby, Palečku. Musím Tě ukázat králi a královně.“ Kuchař postavil Palečka na podnos a šli ke králi.
„Pane králi, podívejte se, co jsem našel v královské rybě,“ řekl kuchař králi.
„Kdo jsi?“ ptal se král Palečka.
„Kdo jsi?“ ptala se královna.
„Jmenuji se Paleček a jsem syn sedláka,“ odpověděl Paleček.
„Maličký člověk!“ volaly královské děti.
„Dobrý den, králi a královno!“ pozdravil Paleček. Potom vyprávěl králi a královně o selce a o sedlákovi, o strakaté krávě, orlovi a rybě.
„Ale teď se chci vrátit domů,“ posteskl si Paleček.
„Dobrá,“ řekl král. „Pozvu selku i sedláka do paláce.“
„Děkuji Vám, králi a královno,“ řekl Paleček.
Potom si Paleček hrál s královskými dětmi. Děti mu darovaly domeček pro panenky. „V tom domečku budeš bydlet, Palečku,“ řekly děti.
Pak přijela selka a sedlák. Všichni byli rádi. Selka a sedlák měli zase svého Palečka.