ProMaminky.cz

Pohádka

Oslíček

1. pohádka z 8


Byli jednou jeden král a královna, kteří měli všechno, co si jen může člověk na tomto světě přát, jen jedno jim pánbů odepřel. Neměli žádné dítě a kvůli tomu se královna dnem i nocí trápila: „Jsem jako pole, na kterém nic neroste.“ Konečně Bůh její přání splnil a ona porodila děťátko. Nebylo to však lidské dítě, nýbrž oslátko. Když ho královna uviděla, spustila křik a nářek, raději by žádné dítě neměla, než toto oslátko; poručila, aby je hodili do vody, kde by posloužilo jako potrava rybám. Ale král pravil: „Ne, Bůh nám daroval toto dítě, proto bude mým dědicem, po mé smrti usedne na královský trůn a ponese na hlavě královskou korunu.“ Tak byl oslíček vychováván jako princ. Byl veselé povahy, poskakoval sem a zase tam, hrál si a ze všeho nejvíc miloval hudbu. Jednoho dne zašel k jednomu vyhlášenému mistrovi na loutnu a řekl: „Nauč mne hrát, chtěl bych umět hrát na loutnu jako ty.“ „Milý pane,“ odvětil loutnista: „to bude pro vás dost těžké, vaše prsty k tomu nejsou uzpůsobeny, jsou příliš velké, bojím se, že se strunami to nezvládnete.“ Ale oslík byl neústupný a pilný, neboť chtěl umět hrát na loutnu stejně dobře jako jeho mistr.

Jednou šel zamyšlený oslík na procházku, až přišel k jedné studni, podíval se dovnitř a tu na hladině lesklé jako zrcadlo spatřil svoji osličí tvář. Toho velmi zarmoutilo, tak se vydal do šírého světa a vzal si s sebou jen jednoho věrného přítele. Putovali tu i onde, k posledku přišli do jedné říše, kde panoval stařičký král, který měl jednu jedinou, však překrásnou dceru. Oslík pravil: „Tady se pár dní zdržíme!“ a zabušil na bránu a zvolal: „Otevřete, přišli hosté a žádají o dovolení vstoupit!“ Ale nikdo neotevřel. Tak se oslík posadil, vzal svoji loutnu, hrábnul kopýtky do strun a líbezně hrál. Strážný u brány užasle vykulil oči, rozběhl se ke králi a volal: „Pane králi, venku před bránou sedí oslík a hraje na loutnu jako nějaký mistr.“ „Tak mi toho muzikanta přiveď.“ řekl král. Když oslík vstoupil, začali se všichni smát. Chtěli ho posadit ke stolu mezi pacholky, aby se tam najedl a napil, ale s tím byl nespokojen a řekl: „Já nejsem žádný obyčejný osel ze stáje, jsem šlechtic.“ Tu mu řekli: „Když ti to není vhod, sedni si k vojákům.“ „Ne,“ odvětil oslík: „já budu sedět jen vedle krále!“ Král se té smělé řeči smál, a protože byl dobře naladěn, řekl: „Nu dobrá, ať je po tvém, oslíku, pojď sem vedle mne.“ Potom se král zeptal: „Oslíku, jak se ti líbí moje dcera?“ Ten se otočil, dívku si prohlédl a odvětil: „Je tak krásná, že jsem věru krásnější ještě neviděl.“ „Tak se můžeš posadit vedle ní!“ nabídnul mu král. „Ano, to je místo pro mne.“ souhlasil oslík a spokojeně si sedl vedle princezny; jedl a pil a uměl si při tom počínat velmi vybraně a dvorně.

A tak nějaký ten čas žil oslík na královském dvoře, ale pak si řekl: „Co je to vše platné, musíš opět domů.“ Smutně svěsil hlavu, předstoupil před krále a žádal na něm propuštění ode dvora. Ale král si ho velmi oblíbil, a tak řekl: „Oslíku, copak je ti? Tváříš se kysele jako džbánek plný octa. Zůstaň u mne, já ti dám, co si budeš přát. Chceš zlato?“ „Ne,“ řekl oslík a zatřásl hlavou. „Chceš šperky a drahokamy?“ „Ne.“ „Chceš polovinu mé říše?“ „Ach ne.“ Tu se král zeptal: „Kdybych věděl, s čím bys byl spokojen. Nechceš za ženu moji dceru?“ „Ano,“ odvětil oslík: „to chci.“ A najednou byl veselý a dobré mysli, neboť na princeznu si dlouho myslil. Tak slavili nádhernou svatbu.

Večer, když šli nevěsta a ženich do ložnice, chtěl král vědět, jak se bude oslík k jeho dceři chovat, a proto poručil jednomu sluhovi, aby se tam ukryl. Když manželé v ložnici osaměli, ucpal oslík klíčovou dírku, shodil svoji oslí kůži a stál tu jako krásný, urozený jinoch. „Nyní vidíš,“ řekl: „kdo jsem a také vidíš, že tvůj muž není nikdo bezvýznamný!“ Tomu byla nevěsta ráda, políbila ho a měli se ze srdce rádi.

Když nastalo ráno, princ vyskočil, natáhnul přes sebe zvířecí kůži a byl z něj zase oslík. Za chvíli přišel starý král. „Vida,“ zvolal: „jak je ten oslík veselý! To ty jsi jistě smutná, že jsi za muže nedostala pořádného člověka.“ „Ne, milý otče, já ho velmi miluji, jako by byl nejkrásnější na světě, je mi nad život milejší.“ Král se té řeči podivil, ale sluha mu tajemství té radosti prozradil. Král ale nevěřil: „To nemůže být pravda!“ „Tak hlídejte příští noci sám, uvidíte to na vlastní oči! A víte co, Veličenstvo? Vezměte mu tu kůži a hoďte ji do ohně, pak bude muset zůstat ve své pravé podobě.“ „Dobrá rada.“ řekl král.

Večer, když novomanželé spali, vplížil se král dovnitř, a když přišel k posteli, viděl tam v měsíčním světle odpočívat krásného a statného jinocha; osličí kůže ležela na zemi. Král ji vzal, nechal rozdělat pořádný oheň a sám u něj vyčkal, dokud neshořela na prach. Protože chtěl vědět, jak se okradený zachová, zůstal celou noc na stráži. Když se princ při prvních slunečních paprscích probudil, vstal a chtěl si natáhnout kůži, nenašel ji. Tu se polekal a řekl plný smutku a strachu. „Teď musím uprchnout!“ Když vyšel ven, stál tam král a řekl: „Můj synu, kampak máš tak naspěch? Copak zamýšlíš? Zůstaň tu, jsi přeci pohledný muž, nemusíš odejít. Dám ti polovinu království a po mé smrti budeš králem celé říše.“ „Dobrá! Dobrý začátek tedy vezme i dobrý konec, jak to má být!“ řekl princ: „Zůstanu s vámi.“

Tak dostal oslí princ polovinu království, a když starý král po roce zemřel, panoval celé říši a po smrti svého otce k ní připojil ještě druhé království a žili s princeznou spokojeně a šťastně až do konce svých dní.

Další pohádka

V tomhle kole je 8 pohádek. Pak se dá pokračovat níž.

2 277× přečteno

Sbírka pokračuje

Nikdo nehledá jednu pohádku. Tady je dalších 14 — a protože se vybírají podle téhle stránky, na každé z 5 628 stránek je sestava jiná.

  • Otesánek

    Žili byli táta s mámou - kolíbku měli malovanou. Dřevěná kolíbka, hedvábná peřinka - jenom to děťátko, to jim tam nespinká. Vydal se táta do lesa na…

    10 012

  • Pohádka o zlobivém medvídkovi, aneb jak si medvídek přestal cucat palec

    Medvědice s malým míšou žili v teplém brlohu a protože hodně zlobil, klečel často u rohu. Představte si, že si také ocucával paleček, na maminku drze…

    38 417

  • Jezinky a Smolíček

    Byl jelen, měl zlaté parohy a zůstával pod lesem v jedné chaloupce s malým Smolíčkem. Každý den chodil na pastvu, a když odcházel, napomínal…

    18 764

  • Kralevic Kazisvět

    Kralevic Kazisvět kraloval království krutě. Kazil krajinu kudy kráčel. Klády kladl ke kolejím. Kradl kabely. Katalpy kosil kosou. Keře kupil ke…

    12 131

  • Jak se strašidlo rozhodlo nestrašit

    Pejsek štěká, kočka mňouká, prase chrochtá, vítr fouká, skřivan zpívá, slunce svítí, na louce pak kvete kvítí. A co dělá strašidlo? To jen straší,…

    9 644

  • Matematické pohádky: Pohádka čertovská

    Posaďte se do chládku, povím Vám pohádku. Čertíka jménem Barnabáš, kluka rozíveného, raráškovského, který byl pořád jen samá legrace a žádná práce,…

    1 271

  • Strýc Pavel

    Kterak z vinohradu do hradního sklepa se propadl, a jak tam slavné moravské vojsko uviděl a nakonec žil sto let Nad Bzencem stál kdysi královský…

    617

  • Co viděly děti ve sněhu

    Jednou odpoledne přišly Blahošovy děti ze školy s veselou. „Ach, matinko, to je vám venku krásně,“ volal malý Jaroslav již ve dveřích. „Krásně?“…

    1 500

  • Nejkrásnější nevěsta

    Za těch dávných časů, kdy víly ještě zapřahaly jelínky do kočárů a trpaslíci bydlili v lese hned za chalupou, žil v jedné vsi sedlák, který měl tři…

    638

  • Tři přadleny

    VložitByla jedna chudá vdova a měla jen jednu dceru a té říkali Liduška. A že neměly žádných polí, ba ani jedinké kravičky, živily se přádlem.…

    1 807

  • Tři bratři

    Byl jednou jeden muž, který měl tři syny a žádné jiné jmění, než ten krásný dům, ve kterém bydleli. A protože by rád jednomu z nich před smrtí ten…

    661

  • Dařbuján a Pandrhola

    Za starých časů, kdy se ještě svítívalo borovou loučí a okna se zasklívala prasečím měchýřem, žil v městečku Rukapáni, v tom potočním údolíčku blízko…

    2 208

  • Pohádka o Šídlovi a Teplomilovi 3/4

    V tu chvílí jsem se pátravě podíval, jestli Natálka už nespí. „A co bylo dál?“ řekla. Co mohlo být dál? Já nevím. Leštil jsem dýmku a dával si na…

    689

  • Ptačí pohádka – Karel Čapek

    Kdepak, děti, to vy nevíte, co si ptáci povídají. Oni si totiž vypravují lidským jazykem jenom časně zrána, při východu slunce, kdy vy ještě spíte;…

    2 276

Celkem je tu 5 628 pohádek · složka Ke čtení.

Pohádky podle složky

5 628 pohádek rozdělených do 2 složek.

Nebo úplně jiný typ

Krátkých textů je na ProMaminky.cz 24 651 — 8 717 říkadel, 5 628 pohádek, 2 800 písniček, 3 037 hádanek, 1 649 jazykolamů, 2 820 hlášek.