O sluníčku

Byl horký letní den. Sluníčko na obloze svítilo a hřálo. Své horké paprsky vysílalo dolů na zem, na stromy, květiny, zahrady, louky, pole, lesy, rybníky, řeky, moře a jezera. Dívalo se dolů a starostlivě zahřívalo zem a nořilo své paprsky do vodních hladin, korun stromů, polí a zahrad, odkud jako dlouhým stéblem vysávalo kapky vody a v podobě malých kapiček páry je rozfoukávalo po čisté obloze.

Najednou zafoukal zlehounka větřík a malé kapičky páry se začaly shlukovat do bílých obláčků. Obláčky pluly po obloze jeden za druhým a přibližovaly se k sobě tak, až se spojily v jeden velký mrak. Větřík se měnil v silnější a rychlejší vítr, jehož starostí a úkolem bylo na obloze najít ještě jeden velký mrak. A tak začal zběsile po obloze proudit. Létal, svištěl, honil mraky na potemnělé obloze a černé mraky již přikryly sluníčko. Vítr foukal i na zem, až se ohýbaly větve stromů. Konečně se mu podařilo najít druhý velký černý mrak a s oběma si začal hrát. Roztočil se na obloze tak, až se srazily ! Vyskočil blesk, bylo slyšet velkou hromovou ránu a byla bouřka. Začal z mraků na zem padat déšť po velkých kapkách. Vtom se mezi mraky protlačily dlouhé sluneční paprsky, posvítily si na padající kapky deště a na obloze se ukázala barevná duha. Chvíli zdobila oblohu a jakmile přestalo pršet, ztratila se právě tak, jako ty černé dešťové mraky. Sluníčko na obloze zase svítilo a hřálo.