O pyšné noční košilce
Vložil(a): vendy.z, 30. 6. 2016 22.30
O PYŠNÉ NOČNÍ KOŠILCE
Považte, děti, co se pejskovi jednou stalo!
Hopsal, skákal, hrál si s kočičkou na louce, váleli sudy, dělali kotrmelce a všelijaké jiné komedie a přitom si někde vrazil do pacičky ostrý střep. Byl to malý střep, ale hodně to bolelo a nemohl na tu noičku dobře dolápnout.
“Je to ale nerozum a neopatrnost,” hubovala kočička, “nechat takhle někde válet střepy. To by lidé neměli nikdy dělat! Střepy se mají vdycky pěkně uklidit. Pak na to někdo lápne, třeba některé zvířátko, nebo třeba i děti, kdy jsou bosý, a rozříznou si noičku a pak to bolí a teče jim z toho krev. Pojď, pejsku, můj chudáčku, moje nynyny, ty můj piulko a piulánku, můj piii a piiiínku, ty můj broučku zlatý, pojď, ty moje ubohá piiindo, já tě vezmu domů a zaváu ti tlapičku, aby tě ta bolístka tak nebolela!”
Doma kočička pejskovi tlapičku pofoukala a vymyla a zavázala, aby ho ta bolístka tak nebolela. “Já se bojím, aby se mně z toho neudělal vřes,” povídal pejsek, kdy mu to kočička zavazovala.
“Co aby se ti z toho neudělalo?” divila se kočka.
“No, vřes aby se mně z toho neudělal. To se přece někdy z takových bolístek udělá velká bolenice, napuchne to, a je z toho velká boule, kolem je to červené a uvnitř bílé a tomu se říká vřes. A ten pak moc bolí.” - “Aha, ty myslí vřed!” pochopila kočička.
“Ale ne! Vřes myslím. Přece vřed roste u lesa a dává se do vázy!” řekl pejsek.
“Ale kdepak!” řekla kočička, “to si to plete. Přece vřes se dává do vázy, a ne vřed. Hihihi, kdopak by si dával do vázy vřed! To se přece nedělá, to ne, to ne!”
“Ty si to plete!” hádal se pejsek. “Z bolístky se někdy udělá vřes a u lesa roste vřed. Tak je to!”
“Tak si tomu tedy říkej jak chce, ale já se ti musím smát, a to povím dětem, tak se ti budou smát taky,” řekla kočička a poloila pejska na poltář.
Pejsek seděl na poltáři s tlapičkou zavázanou a čekal, a se mu na ní udělá ten vřes.
Čekal dlouho, vrtěl sebou velijak, ale běhat nemohl, a tak mu byla dlouhá chvíle. “Co mám dělat, co mám dělat!” naříkal, “já mám dlouhou chvíli. Prosím tě, kočičko, povídej mně něco.”
“A co bych ti povídala?” řekla kočička.
“Povídej mně nějakou pohádku!” řekl pejsek.
“A jakou?” ptala se kočička.
“Nějakou hezkou,” ádal pejsek. “Povídej, povídej!”
“Chtěl bys o noční koilce?” ptala se kočička.
“Tak, o noční koilce, ale musí to s ní nakonec dobře dopadnout,” poručil pejsek.
“Tak tedy o noční koilce,” řekla kočička a začala vypravovat:
“Tak byla jednou jedna noční koilka a ta byla chudá. A protoe byla chudá, tak na sobě neměla ádné červené, ani modré, ani luté, zelené nebo fialové prouečky, ani ádné vyívání s kuličkami, čtverečky, hvězdičkami, kytičkami, ani lístky. Byla jenom bílá, ale přitom byla moc hodná. A tak la jednou na procházku a potkala jinou noční koilku.
Jéjej, to je krásná koilka!’ vykřikla ta chudá noční koilka. Ona ta druhá noční koilka byla bohatá a byla krásně barevná a měla na sobě vyívané čtverečky, prouečky a velijaká kolečka a vecko moné, jak moc byla zdobená.
Ach koilo, ty jsi tak krásná, ty se mně tak tuze líbí,’ řekla ta chudá noční koilka té bohaté noční koilce, pojď si se mnou hrát!’
Ale ta bohatá noční koilka byla pyná.
Nepůjdu!’ řekla, ty na sobě nemá ádné prouečky, ani ádná kolečka a nic, s tebou já si nebudu hrát!’ To řekla a la pyně dál.”
“To nebyla hodná noční koilka,” řekl pejsek, “kdy si s tou chudou koilkou nechtěla hrát.”
“Bae nebyla,” řekla kočička. “Vak taky, jak si potom hrála sama, tak na sebe nedala dobře pozor a hrála si v blátě a moc se umazala.”
“To měla z toho, e byla pyná!” řekl pejsek, “a teď zas povídej dál!”
“No tak teda,” povídala kočička dál, “tu chudou noční koilku to trápilo a byla z toho smutná. la domů, sedla si na postýlku a byla pořád jetě z toho smutná, jak si ta pyná noční koilka s ní nechtěla hrát. A tu k ní přiel takový andělíček a povídá jí: Proč jsi tak smutná, koilko?’
Já jsem smutná,’ řekla chudá noční koilka, protoe jsem potkala krásnou noční koilku, ta byla vyívaná a měla na sobě velijaká kolečka, jahůdky, čtverečky a prouečky a ta se mně tak tuze líbila a já jsem si s ní chtěla hrát, ale ona nechtěla, protoe jsem chudá a nemám na sobě ádné takové vyívání, jako měla ona.’
Nic si z toho nedělej,’ řekl andělíček. Jen se pěkně svlékni a jdi hajat. Vak ono se to do rána u třebas nějak spraví.’
Tak se tedy ta chudá noční koilka svlékla a la pěkně hajat.
A kdy spala, zavolal ten andělíček jetě jiné andělíčky a ti tu koilku krásně vyili a udělali na ní prouečky a červené tečky a čtverečky a jetě takové velijaké věci, jak to má kdo rád, a jetě ji pěkně vyehlili a pak zas odletěli. A kdy se ráno ta noční koilka probudila a oblékla se, tu se ani nemohla poznat. la na procházku a teď potkala tu pynou noční koilku, která si s ní včera nechtěla hrát. A ta pyná noční koilka byla dosti umazaná, to jsme u povídali, a nemohla tu koilku ani poznat. To je krásná noční koilka,’ řekla si, kdyby si tak chtěla se mnou hrát!’”
“A si s ní ta chudá koilka hraje!” řekl pejsek kočičce. “A si s ní hraje a není taky pyná, kdy tamta byla pyná a nechtěla si s ní hrát!”
“To také e nebyla pyná, ta chudá noční koilka,” řekla kočička, “třebae teď byla čistá a měla na sobě tečky a čtverečky a prouečky. Ona řekla té pyné: Jen si pojď se mnou, ty koilko, hrát!’”
“To je dobře, to se mně líbí,” řekl pejsek, “e se nestala pynou. A na co si vechno hrály?”
“No na všecko si hrály,” povídala kočička. “Hrály si s panenkami a na prodávanou, na kolu i na honěnou i na schovávanou, dělaly si věnečky a zahrádku, hrály si na vaření a na návtěvu a na vecko moné, a si dost vyhrály, a pak ly spolu do jedné postýlky spát. A ta pyná noční koilka u nebyla pyná, ona si řekla, e u nikdy pyná nebude, a potom si ty dvě noční koilky spolu hrály kadý den a nikdy se ani spolu nehádaly, ani ádná z nich nechtěla jedna druhé poroučet.”
“Tak to bylo dobře,” řekl pejsek. “A mne u tlapička nebolí. Já jsem na tu bolístku při tom povídání docela zapomněl.”
Autor: Josef Čapek
Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.
Diskuze k této stránce (0 příspěvků)
Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.
Zatím zde není žádný příspěvek.