O nálezcích rudných žil

Nejbohatší rudné žíly bývají většinou nalezeny chudými a těmi nejposlednějšími hledači; a o těchto nálezech se rozličné pověsti vyprávějí. V českém revíru na Jílovém byl jeden muž lidu horního, jménem Rudý Leo, ten tak zbohatnul, že když na návštěvu pozval krále Václava, daroval mu tunu ryzího zlata; a králi Karlovi vyzbrojil celých sto těžkooděnců.

Ten Rudý Leo zprvu celý svůj majetek na tom díle horničním prodělal, že jeho žena musela jiným urozeným závoje prodávat. Ale jednoho dne se jeho žena uhodila do paty o balvan ruly, až ji tekla krev. Rudý Leo chtěl ten kus skály rozmlátit a tu se uvnitř zatřpytilo ryzí zlato. Ale z toho bohatství posedla Lea pýcha a zpupnost, v domě muselo být vše z hedvábí, ze stříbra a zlata, až jeho žena pravila, že to Bohu jistě milé není a chudým jej opět učiní.



Pomaloučku Rudý Leo opět zchudnul, až ke konci umřel jako pes na hnojišti. V solnohradském rudním revíru u Gasteinu a Raurissu žil jeden vyhlášený nálezce, kterému říkali starý Weinmoser. Tak se to událo, že zrovna v té hodině, kdy se hotovil k útěku před svými věřiteli a již stál ve dveřích, tu mu havíři přinesl bohatý výlom. Ten handštán  obsahoval ryzí zlato a stříbro, které on brzy pilně těžit počal a neslýchané bohatství tím získal.

A když ležel na smrtelné posteli, poznova mu jeho lidé přinesli krásný handštán, tu pravil: „Ta pravá a nejkrásnější žíla rudní je Ježíš, můj Pán a Spasitel, s ním půjdu brzy k životu věčnému.“