O kocourku Mikešovi - Jak Mikeš a Pepík slavili vánoce

Milé děti, jak se vždycky Pepík těšíval na krásný Štědrý den! Nedostával sice žádné dárky od Ježíška, ale stromeček měl přece každé vánoce. Byl ověšen řetězy, slepenými moukou z barevných papírových obalů z cikorie, několika kousky cukroví, a když se na něm rozsvítily svíčičky, rděla se červená jablíčka jako malovaná. Pepík se nemohl na tu krásu ani dost vynadívat. A přece všechno hned opustil, jakmile uslyšel slouhu na dolejší návsi vytrubovat. Děti, to vám bývala krása! Byl už večer, v baráčcích, zachumlaných ve sněhu, už svítili a tam kdesi před jedním stál pastýř a do štědrovečerní noci vytruboval krásnou koledu. Děti vydržely za ním chodit celý večer, od baráčku k baráčku, od statku ke statku, až zvony volaly na krásnou půlnoční mši. S tím sněhulákem se Pepík Mikešovi smál až do vánoc. Ale potom přestal, protože mu nastaly jiné starosti. Starý kolář Kudrna mu asi týden před vánocemi na návsi povídal, že Mikeš dal u něho udělat pěkné sáňky. Budou dlouhé a tak pohodlné, že si na ně mohou sednout tři kluci. “Ty jistě chystá Mikeš pro mne jako dárek od Ježíška!” pomyslil si Pepík a hned mu nastala starost, co dá Mikešovi pod stromeček. Cožpak Mikeš! Ten měl peněz dost, jak už víte, ve starém hrnku někde na půdě dobře uschovaném. Dostával dost peněz od pražských výletníků, kteří v létě kolem chodili a velice se divili, když je Mikeš zdvořile pozdravil. Ale lakomec Mikeš nebyl. Dal často Pepíkovi několik krejcarů, aby si koupil papír a barvičky k malování. Ale od Ježíška Pepík ještě nikdy nic nedostal, proto ho velice těšilo, že si na něj Mikeš vzpomněl. Pepík dlouho přemýšlel, co dá Mikešovi k Ježíšku a co dá těm ostatním kamarádům, Pašíkovi a Bobešovi. Měl sice několik krejcarů ušetřených, ale za ty by toho pro tři kamarády mnoho nekoupil.

Dlouho nic moudrého nemohl vymyslit, až se konečně rozhodl, že jim dá všem třem dohromady udělat u koláře Kudrny koloběžku! Mikeš ji dostane pod stromeček, druhý den ji bude mít celý den ve svém chlívku Pašík jako vánoční dárek, a třetí den Bobeš. Vozit se na ní prozatím nebudou, protože je všude plno sněhu, ale k tomu budou mít sáňky, které Pepíkovi dá k Ježíšku Mikeš. Dobře si to Pepík vymyslil: “V zimě budeme jezdit na sáňkách, v létě na koloběžce a tak se budeme mít na čem vozit celý rok!” Dal tedy u koláře udělat tu koloběžku. Ale těch několik krejcarů, co měl ušetřeno, nestačilo na zaplacení koloběžky, proto s kolářem Kudrnou udělali dobrý obchod: on udělá tu koloběžku a Pepík mu za ni pěkně namaluje jeho barák. A už měl po starosti.

Na Stědrý den přišel navštívit Pašíka kozel Bobeš. Měl na sobě starý slouhův burnus a kolem krku teplou šálu, aby nenastydl. Pašík se v chlívku myl a kartáčoval, a když ho Bobeš pochválil, že se dává na svátky do pořádku, odpověděl mu Pašík na vysvětlenou: “I to já dělám kvůli Pepíkovi. On se dnes celý den postí a už je od toho až hrůza hubený. Ale zato prý uvidí v noci zlatá prasátka, jak běhají po stěně! A proto se dávám do pořádku, abych vypadal jako ta zlatá prasátka a abych se zítra Pepíkovi zase líbil.”

A tak konečně nastal ten dlouho očekávaný, krásný Stědrý večer! Hezký stromeček, vonící smrčím a pryskyřicí, stál už na stole, pevně zadělán do starého moždíře, aby se nepřevalil. Kolem dokola jej obepínaly řetězy z barevných papírů, na větvích viselo v řasnatých papírech zabalené cukroví a červená panenská jablíčka se rděla ve svěží zeleni. A nahoře svítila ze zlatého papíru vystřižená betlémská hvězda. Ani nevíte, milé děti, jakou měl Pepík z toho malého, skromně vyzdobeného stromečku ohromnou radost! Když bylo po skrovné večeři, která se skládala z černé perníkové omáčky se švestkami, rozinkami a mandlemi a z “černého kuby”, kterého jistě každý dobře znáte (jsou to vařené krupky se sušenými houbami), rozsvítila babička na stromečku svíčičky a vtom zrovna začal slouha troubit u prvního stavení na trumpetu vánoční koledu. Pepík poslal Mikeše, aby se podíval, u kterého stavení slouha troubí, a než se Mikeš vrátil, ležela na stole pod stromečkem zbrusu nová koloběžka. Vykulil na ni oči a ptal se babičky, jestli je to pro Pepíka dárek od Ježíška. Ale babička mu povídala: “To nadělil Ježíšek tobě, Mikeši, že jsi takový hodný a poslušný. Pepík nedostal nic!” Mikeš se usmál pod vousy a povídal: “Děkuji za tu pěknou koloběžku!” A přitom se nějak lišácky na Pepíka podíval. Potom mu pošeptal do ucha: “Pojď se podívat, co tobě Ježíšek nadělil!” Pepík byl zvědav, kam ho to Mikeš vede, a nechápal, proč ho táhne na zasněženou zahrádku. Ale hned to pochopil, když ho Mikeš přivedl k malé jablůňce, pod kterou ležely krásné sáňky. “To je pro tebe dárek od Ježíška,” povídal Mikeš, “a přeji ti, abys je ve zdraví roztrhal!” (Tohle slýchával Mikeš od Pepíkova tatínka, když odevzdával zákazníkovi nové boty a přál mu, aby je ve zdraví roztrhal.) Pepík Mikešovi srdečně poděkoval a hned si u té jablůňky udělali, že si budou oba dárky navzájem půjčovat, aby jich v zimě i v létě hodně užili. Potom se ptal Pepík Mikeše, proč ty sáňky dal na zahrádku pod jablůňku, a on nějak rozpačitě povídal: “Nu, já jsem slyšel, že se dárky dávají pod stromeček, tak jsem ty sáňky zatáhl sem na zahrádku pod jablůňku. Já jsem ještě nikdy vánoční stromek neviděl, já jsem nevěděl, že se dárky dávají pod stromeček z lesa přinesený!”

Pepík kocourka pochválil, že to dobře provedl, a táhl sáňky do světnice, aby se Mikešovým dárkem pochlubil. Babička za to hodného kocourka pošimrala za ušima a řekla mu, že je nejhodnější kocourek z celých Hrusic. Ale dlouho to ve světnici nevydrželi, protože už měli tisíc chutí sáňky vyzkoušet. Pepík se teple oblékl, Mikeš si také natáhl rukavice a chutě vyvlekli sáňky ze světnice ven. Pepík se chtěl také Pašíkovi se sáňkami pochlubit, ale ten tlustý brach už chrupal po dobré večeři jako dudek a o světě už dávno nic nevěděl. Vytáhli tedy sáňky spojenými silami až na kopeček k Šobrovému statku. Tam se Pepík na ně posadil, Mikeš si vlezl za něj a frrr! – už ujížděli jako střela kolem Ševcového baráku dolů po cestě až k potoku. Byla krásná, hvězdnatá štědrovečerní noc. V dálce, někde až na druhém konci vesnice, vytruboval slouha pod okénky sněhem zapadlých chaloupek. A za to z každé té chaloupky přinesli slouhovi nějaký dárek, který od dárců s uctivým poděkováním vzal kozel Bobeš a pečlivě uložil do nůše. Byla to krásná, svatá noc vánoční…