Nevděčné kuřátko

Byl stařeček se stařenkou, a neměli děti. Jednou vyseděla jim černá slepice kuřátko. Stařenka povídala:
„No dobrá, budeme se mít čím obírat.“ Stařeček brzy zpozoroval, že v kuřátku není nic dobrého, ale stařenka nedala si říci, vychovávala kuřátko a dělala mu všecko po vůli.
Stařeček jí domlouval, že kuřátko tuze mnoho pšenice sní.
„I jenom když Tebe nesní, starý,“ odbyla ho stařenka, a kuřátko snědlo tolik pšenice, že jim nezbylo ani na vdolky. A čím větší bylo, tím více chtělo jíst.
Jednoho dne stařenka seděla smutná u přesličky a stařeček vedle ní na stoličce. Nebylo jim do řeči, neměli už co jíst. Přišlo kuřátko a žádalo, aby mu stařenka dala jíst.
„Všecko jsi nám už snědlo,“ pravila smutně stařenka, „jenom nás ještě nesněz!“
Sotva to pověděla, kuřátko otevřelo zobák a snědlo stařečka se stoličkou. Zoblo podruhé a snědlo stařenku s přesličkou.
Tak se jim odsloužilo.
Potom vyšlo ven a vesele si vykračovalo a kokodákalo. Potkalo pradlenu s putnou prádla. Pradlena se na kuřátko ohlédla a pravila:
„Kuřátko, kuřátko, máš pěkné volátko!“
Kuřátko se zasmálo a pravilo:
„Snědlo jsem stařečka se stoličkou, stařenku s přesličkou, a Tebe také sním!“
Pradlena se ulekla, ale než pomyslela na útěk, kuřátko ji snědlo.
Kuřátko šlo svou cestou, vesele si vykračovalo a kokodákalo. Potkalo regiment vojáků. Vojáci se mu divili a pravili:
„Kuřátko, kuřátko, máš pěkné volátko!“
Kuřátko se zasmálo a pravilo:
„Jakpak bych nemělo, vždyť jsem se najedlo! Snědlo jsem stařečka se stoličkou, stařenku s přesličkou, pradlenu s putnou, a Vás také sním!“
Vojáci mysleli, že to žert, ale než se nadáli, kuřátko je sezobalo jako pšenici.
Kuřátko šlo svou cestou, vesele si vykračovalo a kokodákalo.
Potkalo kocoura. Kocour po něm zdaleka mžourl očima, a když došel k němu, pravil jako ti ostatní:
„Kuřátko, kuřátko, máš pěkné volátko!“
Kuřátko se zasmálo a pravilo:
„Jakpak bych nemělo, když jsem se najedlo. Snědlo jsem stařečka se stoličkou, stařenku s přesličkou, pradlenu s putnou, regiment vojáků, a Tebe také sním!“
Než se kocour nadál, byl ve voleti. Ale uměl si pomoci. Rozškrábal kuřeti vole a vylezl ven. Za ním vymašíroval regiment vojáků, vylezla pradlena s putnou, za ní stařenka s přesličkou a nakonec stařeček se stoličkou. Pradlena šla prát, vojáci šli cvičit, stařenka se stařečkem domů.
Kocour si od nich vyprosil, aby mu dovolili kuřátko sežrat za to, že je vysvobodil. Oba rádi svolili a kocour si tak pochutnal, že si dlouho olizoval vousy.