Nejneuvěřitelnější příběh (abcházská pohádka)

Bůhvíkde se to stalo, bůhvíkdy se to stalo, bůhvíkomu se to stalo, ale že se to stalo, na to vemte jed!

V jedné vsi na Kavkaze žil kovář, kterému došlo uhlí, a tak se rozhodl:

„Půjdu do lesa, postavím milíř a vypálím si nové uhlí!“

Ráno vzal sekeru a vykročil k lesu, ale bylo tak nesnesitelné vedro, že se zastavil u studánky, aby se osvěžil. Ta studánka byla začarovaná a sotva se muž napil – věřte nevěřte! - proměnil se v krásnou dívčinu. Do spanilé dívky se okamžitě zamiloval mladý kníže, který šel náhodou kolem, a že knížeti je všecko dovoleno, vzal si tu krasavici za ženu. Do roka a do dne se jim narodila trojčátka – tři roztomilí kloučkové.

Léta běžela a mladá kněžna si jednoho dne vyšla na procházku. Sluníčko připalovalo tak mocně, že se zastavila u začarované studánky, aby se osvěžila, ale sotva se napila – věřte nevěřte! - proměnila se v krásnou klisnu. Zrovna jel okolo kníže, manžel té klisny, dokud ještě byla kněžnou, a že knížeti je všecko dovoleno, odvedl si ji domů a zavřel ji do stáje. Za pár týdnů se klisna ohřebila a přivedla na svět tři rozkošná hříbátka.

Jednoho horkého dne se klisna zaběhla ke studánce a napila se, aby zahnala žízeň, a vtom – věřte nevěřte! - se proměnila v nádhernou fenu. Uviděl ji kníže, kterému patřila klisna a který míval za ženu krasavici, a že knížeti je všecko dovoleno, odvedl si fenu domů a ta fena za pár měsíců vrhla tři pěkná štěňátka.

Ale co čert nechtěl, jednou se žíznivá fena zatoulala ke studánce, napila se z ní a v tu ránu se proměnila – můžete třikrát hádat, stejně neuhádnete! - v kováře, který si před lety postavil v lese milíř, aby měl dostatek uhlí!

Kovář se vrátil domů, přivezl si z lesa plný vůz uhlí a dal se do práce. Sousedům, kteří vyzvídali, kde byl takovou dobu, nic neprozradil; pokaždé jen mávl rukou a utrousil:

„Beztak byste mi nevěřili ani slovo...“

A kdyby mu lidé přece jen uvěřili, že byl provdaný za knížete a má s ním tři syny, ještě by mu kníže, kterému je dovoleno i to, co je zakázáno, dal pro pomluvy setnout hlavu!

Autor: Jiří Žáček