Mužík omlazený ohněm

zobrazeno 67×

Vložil(a): jitkamety, 9. 4. 2016 12.31

V časech, kdy náš Pán chodil po zemi, dorazil jednoho večera spolu se svatým Petrem k jednomu kováři, který jim ochotně poskytnul přístřeší. Ten den do toho domu přišel shodou okolností i jeden ubohý žebrák, stářím a chorobami celý zkroucený a zle tísněný, a na kováři si žádal almužnu. Tu se Petr nad ním slitoval a pravil:
„Pane a Mistře, co by Ti to udělalo, kdybys jeho rány vyléčil, aby si na svůj chléb mohl zase sám vydělat?“
Dobromyslný Pán pravil:
„Kováři, půjči mi svoji výheň a přilož uhlí, chci toho staříka tohoto času omladit.“
Kovář s tím souhlasil a svatý Petr tahal měchy, a když zasršely jiskry a výheň se řádně rozpálila, vzal Pán staříka, strčil ho do výhně, přímo do toho sálajícího žáru, že tento uvnitř hořel jako suché dřevo, a k tomu Pán tichým hlasem chvalořečil.
Potom šel Pán k neckám s vodou a mužíka strčil dovnitř, až voda zasyčela a on se tak bezúhonně ochladil. Pak ho Pán přežehnal a podívejme, mužík čile poskakoval a byl půvabný zrovna jako kdyby mu bylo dvacet let.
Kovář, který to pozorně vše sledoval, je všechny pozval k večeři. Měl ale jednu starou napůl slepou a hrbatou tchýni, která se k tomu chasníkovi měla a vyzvídala, zda ho ten oheň nepálil ani trochu.
„Nikdy jsem se lépe než v tom ohni necítil.“ odvětil tento, v tom žáru se mu sedělo prý příjemně jako v ranní chladivé rose.
Co ten chasník pravil, to celou noc znělo stařeně v uších. Když brzičko ráno Pán i s apoštolem na další pouť odcházeli a dobrému kováři děkovali, pomyslel si tento, že by mohl svoji starou tchýni také omladit, neboť dával dobrý pozor, jak se to činí a kovářskému řemeslu přece jen rozuměl.
Zavolal ji a tak se ptal, zda by nechtěla být zase osmnáctiletá dívka v rozpuku.
Ona odvětila:
„Ze srdce ráda.“
Neboť ten chasník přesně tak mladě vypadal, když vyšel z ohně.
Tedy kovář výheň rozpálil a strčil stařenu dovnitř, ale ta se urputně sem a zase tam kroutila a svíjela a spustila Vám jekot přímo smrtelný.
„Seď klidně, co řveš? A cukáš s sebou, musím ještě řádně do měchů zafoukat!“
A vzal měchy a zadul, až ji šaty na těle vzplály. Ale stařena bez ustání křičela a kovář si pomyslel:
„To dílo nejde, jak by jít mělo.“
A vytáhl ji ven a hodil do necek s vodou. To už ječela, jako když ji na nože bere, že to nahoře v domě slyšely kovářka a její švagrová, běžely dolů po schodech do kovárny a uviděly vyjící a láteřící stařenu ležet v neckách, obličej měla celý svraštělý, zpustošený a trpící.
No bylo to pěkné nadělení. V každém případě je na tom ale dobře vidět, že když dva dělají totéž, nikdo to není totéž .... 

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2017 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací