Moudré dělení

Není moudrý ten, kdo mnoho ví, ale ten, kdo ví, čeho je třeba. Jeden sedláček se měl tak zle, že mu ze všeho domácího ptactva a všech zvířat zbyla jen jedna husa. Co říkám husa! Byla to spíš husičička, takový vrabeček nepodařený, ani za škubání by nestála. Sedláček přemýšlel, jak to nejlépe zaonačit, aby se houf jeho dětí najedl. Napadlo ho, že husu přinese jako dar pánovi na zámek. Pán se snad dovtípí a dá mu nějakou odměnu. Vymyšleno ..... uděláno. Husu zařízli, oškubali a upekli. Byli by ji nejraději snědli, jak voněla, ovšem sedláček hlídal dobře. Husa mu voněla také, slyšel však v duchu už zvonit zlaťáky, které na ní vydělá.
Když přišel do zámku, vyndal dárek a slavnostně ho předal panské rodině. Ta zrovna seděla u sváteční tabule a čekala, až sluhové začnou nosit na stůl. Pán viděl, jak husa vypadá; měl však dobrou náladu a chtěl rodinu pobavit. Povídá sedláčkovi:
„Děkujeme Ti za dar, sedláčku. Nestačí však husu jen darovat, musíš nás také podělit! A spravedlivě, aby se nikdo nepohněval! Když to dokážeš, odměna Tě nemine. Je nás v domě šest.“
Sedláček se posadil a začal dělit. Nejdříve uřízl huse hlavu, podal ji pánovi a povídá:
„Pánu patří hlava, je hlavou rodiny i celého domu.“ Potom ukrojil zadeček, biskupa, podaroval paní a řekl:
„Paní dostane biskupa, protože jen po domě sedává a po kuchyni se někdy kolébá.“
Dva synové dostali po husí nožce a dohromady jednu radu:
„Synové dostanou každý nohu, aby běhali jako jejich otec po celém hospodářství.“
Nakonec oddělil obě křídla, dal každé dceři po jednom a hned jim vysvětlil proč:
„Dceruškám dávám po křídle, aby dobře vyrostly, vyletěly z domova za mužem a nedělaly otci těžkou hlavu.“
Pak se rozhlédl, jako by se chtěl přesvědčit, že všichni už mají svoje, a prohlásil:
„Tak, všichni jste dostali své, nikoho jsem neošidil. Já jsem chudý, tak si vezmu zbytek.“
Pán se zasmál, jak se vyvlékl sedláček z léčky, vyndal pytlík peněz a uznale řekl:
„Tady máš za své dělení, dobře jsi to rozhodl. Zastav se ještě v kuchyni, ať Ti dají výslužku pro děti, a běž domů.“
Když přicházel sedláček k chalupě, potkal ho bohatý soused. Viděl balíček, zahlédl na dně koše i pytlík peněz a měl oči zvědavostí navrch hlavy. Chudák se jen smál a povídá:
„Kde jsem to vzal? Na zámku. Nesl jsem zámeckému pánu dárek, jednu husu, a on mě takhle obdaroval.“
Bohatý sedlák utíkal domů. Hned poručil ženě, aby zařízla pět hus a dozlatova je upekla, a hlavně ať dělá a na nic se neptá. Počítal, chytrák, že dostane pětkrát tolik peněz. Když byly pečínky připravené, popadl je a utíká na zámek. Přiběhl k panskému stolu a povídá, že nese také dárek.
Pán viděl, kolik uhodilo, a řekl mu:
„Když dárek, tak dárek. Je nás šest, tak nás musíš spravedlivě podělit. Nikoho však nesmíš ošidit!“
Sedlák sedí, před ním pět hus a šest lidí. Láme si hlavu, jak by to udělal, mudruje, dumá. Na nic však nepřišel; asi ho krmívali za mala hloupou kaší. Nakonec povídá ztrápeně:
„To nejde, vzácný pane. Kdyby bylo šest hus, dostal by každý jednu, to jsem si na prstech spočítal. Pět jich nejde rozdělit.“
„Však ono to nějak půjde, jen počkej,“ povídá pán a poslal sloužícího do vsi, aby hned přišel ten sedláček, co u nich byl před obědem. Ten přiběhl jedna dvě, co se stalo. Pán mu ukázal na pětici hus a poručil mu, aby je spravedlivě podělil. Sedláček se na chviličku zamyslel a pak povídá:
„Už to mám. Pán a paní dostanou jednu husu, to je dohromady tři. Dva synové dostanou také jednu husu, i to jsou dohromady tři. Dvě dcery a jedna husa, to je další trojice, tady mají svou husu, a ještě tu zbývám já. Abych také byl v trojici, vezmu si dvě husy.“
Popadl dvě upečené husy a šup s nimi do košíku. Pán se smál, až se popadal za břicho. Dal sedláčkovi všech pět pečení, k tomu pořádný pytlík peněz a poslal ho domů. Pak se otočil na bohatého sedláka a povídá mu:
„Vidíš, že to jde dělit. Jen musíš mít pod čepicí. Jdi domů také, a ne abys ty husy chudákovi bral. Dals je mně a já je daroval jemu.“
Sedlák se tedy sebral a šel s dlouhým nosem domů. Když míjel sedláčkovu chalupu, viděl oknem, jak tam všichni sedí za stolem a pochutnávají si na jeho husách, až jim teče sádlo po bradě. Kdepak, aby člověk prošel celým světem, musí se držet rozumu.