Matematické pohádky: Kůzlátka a vlk

Měla koza sedm kůzlat. A že to byla koza s rohama a maturitou, učila svá děťátka nejen jeteloznalství, ale i matematiku. Jednou musela stará koza odejít do města. Neodešla snad ještě ani na kraj lesa a už tu byl vlk. „Kůzlátka, otevřete vrátka, to jsem já, Vaše maminka,“ žadonil vlk. „1 my dobře víme, že jsi vlk a že nás chceš sežrat,“ odvětila kůzlátka. „Ale budiž, když neuhodneme číslo, které si ty, vlku, budeš myslet, otevřeme vrátka. Uhodneme-li však, neotevřeme.“ Vlk na jejich návrh přistoupil, protože byl hloupý. „Už si myslím číslo,“ řekl vlk. „Dobrá,“ pravilo první kůzle, „přičti k němu pět.“ 
„A výsledek násob dvěma,“ pravilo druhé kůzle. Třetí kůzle chtělo, aby od výsledku odečetl šest, čtvrté kůzlátko, aby výsledek dělil třemi. Páté chtělo přičíst patnáct, šesté násobit čtyřmi a poslední sedmé kůzlátko řeklo: 
„Teď už jenom odečti patnáct a řekni nám výsledek.“ Vlkovi dalo počítání řetězce zabrat, ale nakonec vyhrkl výsledek: 
„Šedesát devět.“ Kůzlátka po chvilce přemýšlení řekla vlkovi číslo, které si původně myslel. Vlk zavrčel, bouchl vrátky, stáhl ocas a běží zpátky. Děti, jaké to bylo číslo? 
(řešení: Postupujeme opačným směrem, vlkovo číslo bylo sedm)