Liška co závodila s kaprem

Běžela liška podle řeky a uviděla u břehu kapra. Ležel v bahně, ani se nehýbal. A liška k němu povídá:
„Ty prý, kapře, neumíš vůbec běhat. Je to pravda?“
„Ba né, liško, já umím běhat zrovna tak dobře jako Ty.“ povídá kapr.
„Tomu nevěřím.“
„Tak se tedy vsaďme!“
Tak se liška a kapr vsadili, kdo doběhne dřív k ústi řeky. Liška že poběží po břehu a kapr v řece. Kapr byl ale líný a závodit se mu nechtělo. Pověděl o své sázce s liškou kaprovi, co ležel vedle, ten zas sousedovi, ten zase dalšímu a za chvíli to věděli všichni kapři v celé řece. A bylo jich v té řece moc a moc.
Běžela liška podle řeky a za chvíli zavolala:
„Kapře jsi tu?“
A nejbližší kapr v řece odpověděl:
„Tady jsem.“
Běžela liška ještě rychleji a za chvíli zase zavolala:
„Kapře jsi tu?“
A zase nejbližší kapr v řece odpověděl:
„Tady jsem.“
Běžela liška ze všech sil, a protože se řeka klikatila, nadbíhala si, kde se dalo. Ale co to bylo všecko platné. Vždycky když zavolal, odpověděl jí některý z kaprů, který byl zrovna nejblíž:
„Tady jsem.“
A když doběhla k ústí řeky, zavolala naposled:
„Kapře jsi tu?“
A ten poslední kapr, co se líně válel v bahně až docela v ústí, zamručel:
„Tady jsem, liško, Tobě to ale trvalo.“
A od těch dob liška s rybami nemluví.