Lipka

zobrazeno 81×

Vložil(a): MiskaTekk, 2. 8. 2017 1.12

Seděl večer Vaňuša s dědečkem, ptal se dědečka: „Proč pak medvědí tlapy jsou podobny našim rukám a nohám?“ Odpověděl mu dědeček: „Poslechni, Vaňušo! Co jsem slýchal od starších lidí, to ti povím. Starší lidé vyprávěli: byli medvědi lidé stejně jako my, pravoslavní křesťané. V jedné vesnici žil jednou chalupník. Domeček měl špatňoučký. Koníčka neměl, o kravičce ani zdání. Dříví neměl. Zima přišla a v netopené chalupě chladno. Chalupník vzal sekyru a hajdy do lesa. I padl mu do očí začarovaný strom Lipka. Udeří do něho sekyrou a začne sekat. A Lipka k němu praví lidským hlasem: „Co chceš, všechno ti dám. Bohatství-li nemáš, ženy-li nemáš, všechno ti dám,“ Sedlák pak pravil: „A dobře, kdybys ty, matičko, mě udělala bohatším, než všichni sedláci; takhle ani krávy nemám, ani koníka, i domeček chatrný!“ Lipka řekla: „Jdi jen domů! Všechno budeš míti!“ Sedlák jde: dům má nový, plot má z břeven. Koně jsou takové, že letět chtějí a špýchar pln obilí. Chalupníkovi scházelo ještě, že ženu měl nehezkou, Co dělat? „No, půjdu k matičce Lipce!“ Vzal sekyru a šel do lesa.
Přijde do lesa k Lipce a udeří ji sekyrou. „Co chceš?“ – „Matičko Lipko! Lidi mají ženy jako ženy a já mám takovou nehezkou. Udělej mi službu, dej mi hezkou ženu!“ Lipka řekla: „Jdi si domů.“ Chalupník jde; žena ho vítá taková hezká, krev a mléko. I plny komory vším majetkem! I žije chalupník s mladou ženou a myslí si: „Dobře nám žiti bohatými a přece jsme pod vládou. Nemohl-li bych nějak být sám náčelníkem?“ Pomyslil s ženou. Sel opět k začarované Lipce.v Přijde do lesa, udeří ji sekyrou. Lipka se ptá: „Čeho ti, sedláčku, třeba?“ – „A co, matičko Lipko! Dobře nám je bohatým a přece jsme pod vládou; nelze-li, abych sám byl starostou?“ – „Dobře, jdi domů, všechno budeš mít!“ Nepřišel chalupník ještě ani domů a k chalupníku přišel list: „Ať je chalupník starostou!“ Přivykl chalupník žiti jako starosta i myslí si: „Dobře býti starostou a přece jsem pod vládou pánovou! Nemohl-li bych sám býti pánem?“ Pomyslili s ženou, poradili se a šel zase k stromu k Lipce.
Přijde a udeří ji sekyrou. Strom se ptá: „Čeho ti třeba?“ – „Díky ti, matičko, za všechno, a abych nemusel před pánem čapku smekati, nemohl bych sám pánem býti?“ – „Co s tebou dělat? Jdi domů! Budeš vše míti!“ Chalupník ještě nedošel domů a už přijel gubernator, přivezl od krále list: „Ať je šlechticem.“ Dobře býti šlechticem; začal pitky a bankety dávati. „Dobře býti šlechticem a přece nemám hodnosti. Nelze-li býti úředníkem?“ Pomyslili, uvážili, šel k Lipce, udeří ji sekyrou. – „Čeho ti, sedláčku, třeba?“ – „Za všechno ti, matičko, děkuji. A nelze-li mi býti úředníkem?“ – „Nu, jdi domů.“ Nedošel ještě domů a už přijde královský list: obdařen hodnostmi. „Dobře býti úředníkem a přece jsem pod mocí gubernatora. Nelze-li samotnému mně býti gubernatorem?“ Uvážil s ženou, šel do lesa k začarovanému stromu Lipce.
Přijde k Lipce, udeří jí sekyrou. A ona praví: „Čeho ti, sedláčku, třeba? Čím jsi nespokojen?“ – „Díky ti, matičko, za všechno! Nelze-lí mně samému býti gubernatorem a míti bohatou dědinu?“ – „Těžko to udělati! Ale co si s tebou počnu? Nu, jdi si domů!“ Nepřišel ještě chalupník ani domů a už přišel list: „Ať je chalupník gubernatorem a ať je obdařen dědinou!“ Přivykl chalupník žíti jako gubernator, jakoby od narození nebyl sedlákem. „Dobře mně býti gubernatorem, a přece jsem pod královou vládou.“ Pomyslil, šel do lesa k začarovanému stromu k Lipce.
Přijde, udeří ji sekyrou. Stromek šeptá: „Čeho ti třeba?“ – „Všechno dobré. Děkuju ti za všechno. Ale nemohl-li bych být sám králem?“ Lipka začne ho přemlouvati: „Nerozumný, oč ty prosíš? Pomyslí si, co jsi byl a číms se stal? Z chalupníka stal jsi se vynikajícím a všechno; a car je Bohem vyvolen.“ – Lipka ho přemlouvá všelijak, aby víc neprosil, sice že všechno ztratí. Chalupník si nedal říci, naléhal, aby ho udělala carem. A Lipka mu řekla: „Toho nelze učiniti a nebude toho; i poslední ztratíš.“ A chalupník stále naléhal. A Lipka praví: „Buď tedy medvědem a žena medvědicí.“ A stal se z něho medvěd a z ní medvědice. A tak vznikli medvědi.
A vnouček se ptá: „Dědoušku, je-li to pravda?“ – „To je ovšem bajka; co nemožno, toho si nepřej: málem buď spokojen. Mnohého se ti zachce, poslední ztratíš.“
 

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (1 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zdeňka S., 10. 5. 2018, 21.23

Zajímavé, moc hezká bajka

Naši partneři

© 2013 - 2018 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací