Láska, Černý a Bílý kníže

Potkal ji, když šel kolem jejího domu. Už při prvním pohledu na ni věděl, že se do jiné dívky v životě víc nezamiluje. Několik dní a týdnů nemyslel na nic jiného než na ni. Když byli spolu, nemohl se vynadívat na její modré oči a temně zlaté vlasy, při probuzení a usínání měl před očima jen její postavu, její pohyby a gesta, která byla den ode dne velebnější.
Potkal také Černého knížete, kterému se do očí vysmál a řekl mu, že je proti němu nikdo, jen on má to štěstí žít s nejkrásnější ženou.
Černého knížete to hluboce urazilo. Slíbil mu, že se mu pomstí. A brzy tak i udělal. Poslal na něj své černé psy, kteří uměli běhat po obloze a měnit se v obrovské temné stíny. Při pohledu na ně mohl člověk umřít děsem.
Musel tedy utéct, když nechtěl zemřít. Rozloučil se s dívkou a odešel ze země. Černý kníže mu ale jeho pýchu neprominul. Celý dlouhý čas ho pronásledoval, dokud ho nepřinutil omluvit se a slíbit, že se už v životě s dívkou nesetká. Byl potom velmi zoufalý, nic ho už netěšilo a se svou láskou ztratil i smysl života. V duši měl jen pustou poušť.
Potkal také Bílého knížete. Ten mu řekl, že ho z jeho zoufalství vysvobodí. Slíbil mu, že v každé ženě, holčičce i stařeně uvidí svoji lásku, každou bude milovat stejně jako tu dívku, kvůli které se dlouhý čas trápil. Žádnou nebude mít rád ani víc ani méně, všechny pro něho budou krásné. Ale zůstane sám.
A tak se i stalo.