Kůň a komár

Kůň se popásal na lučině a komár z blízkého močálu seděl na větvičce na keři.
Kůň uštipoval trávu, až došel k samému keři. Tu komár nadmul hruď a začal svou komáří písničku. Ale kůň ani uchem nepohnul.
Komár se urazil:
„Hej, kmotříčku, copak mne nevidíš?“
„Teď už Tě vidím,“ řekl kůň.
Komár obhlédl koně ze všech stran, podíval se mu na hřívu, na široký hřbet, silná kopyta a zapištěl údivem:
„Tebe je ale pěkný kousek, bratříčku! Vždyť Ty jsi dokonce větší než já!“
„Trošku větší jsem,“ odpověděl kůň.
„To máš také jistě hodně síly? Zeptal se komár.
„Rádlo tahám, ani si nepostesknu, a není lehké.“
„Ty se ani much nebojíš?“
„Co bych se jich bál? Mávnu ohonem ..... frnk, už jsou pryč.“
„A co ovádi? Ani ovádi s Tebou nic nepořídí?“
„No, s těmi je to horší, jsou dotěrný až běda.“
Tu komár vypjal prsíčka, rozkročil se jako pána začal se holedbat:
„Milý kmotříčku, copak ovádi! Jak je vidět, neznáš ještě naše komáří plémě. Můžeš být veliký a silný jak chceš, my komáři Tě přemůžeme jedna dvě. .“
Kůň se podíval po očku na komára, mávl ohonem a řekl:
„Nechvástej se, komáre. Nepřemůžete mne i kdyby Vás přilétlo kolik chtělo.“
„A přemůžeme!“ pištěl komár, div se nepotrhal.
Tak se hádali a hádali, až nakonec kůň řekl:
„Nač se marně vadit? Změřme síly! Svolej své vojsko!“
„Tak dobrá, změříme se,“ souhlasil komár, vylétl vysoko do vzduchu a vyrazil komáří válečný pokřik.
Ze všech stran se začali slétat komáři? Z březového háje, z jedlového lesa, z lučin a z močálů, z rybníků i slatin. Zakroužili nad pastviskem jako černý mrak.
„Jste tu všichni?“ zeptal se kůň.
„Všichni, všichni,“ odpověděl hádavý komár.
„Neztrácejme tedy čas. Zavel do boje!“ pravil kůň.
Komár zamával křídli a pískl z plna hrdla svým komářím hláskem:
„Hej, junáci komáři! Vzhůru na nepřítele!“
Komáři zabzučeli, obsypali, milého koně a vbodli do něj své ostré sosáky.
Kůň si lehl na zem a začal se převalovat v trávě.
Válel se a převaloval, dokud nerozmačkal celé komáří vojsko.
Naživu zůstal jen jediný komár.
Jakžtakž si narovnal pomačkaná křídla, přiletěl k hádavému komáru a hlásil:
„Boj probíhal tak a tak …. Složili jsme nepřítele na zem! Kdyby byli zůstali po ruce ještě čtyři komáří vojáci, aby drželi koně za nohy, já už bych byl dílo dokonal. Byl bych mu sedřel kůži z těla.“
„Výborně, výborně!“ pochválil ho hádavý komár a letěl do lesa pochlubit se všem broukům a hmyzí havěti:
„Vidíte, jací jsme kabrňáci! I koně jsme povalili na zem. Není na světě silnějšího tvora nad komára!“