Král houbařem

Na sklonku léta po nočním dešti, když země vydechuje ještě teplo, chodím rád houbařit. Vím, že pod lískami právě vylezly ze země temně červené holubinky s čerstvými kopečky hlíny na lehce prohnutých kloboučcích. Rozhrnuji zelené vějíře kapradí a zvedám skloněné větve jedlí, pod nimiž je možné vidět hnědé hlavičky hříbků. Pod bílými břízkami přitahují naše pohledy zrádné muchomůrky v oranžových čepicích. Mladí kozáci v tenké vysoké trávě připomínají načervenalé kmínové dalamánky, právě upečené. Pod mladými jedličkami vylézají z mechu lišky podobné žlutým kvítkům. Zato pravé ryzce na lesních pasekách připomínají něžně růžová ouška, která ..... přitisknutá k zemi ..... naslouchají jejím nejtajnějším tajemstvím, sdělovaným jen šeptem. Mé prsty se jich dotýkají jako živých něžných tělíček. Z ulomených nožiček ihned vytéká růžová voňavá šťáva. Ale hned vedle vyrůstá nějaká prašivka, která se jim velmi podobá. Tak žije i krásná pravda v těsném sousedství se lží. Pro mě je příjemné toulat se takto po hájích i pasekách a pozorovat zem, jak na konci léta štědře rozdává své tvůrčí síly. Ptáci už nezpívají, ačkoli tu a tam se za křovím zatřepetají jejich čilá křídla. Když ale houbař usedne na pařez, který si přes oči narazil měkkou zelenou mechovou Čepici, začne mu pěnkava ..... ta známá vyprávěčka, sedící na březové větvi ..... hned šeptat do ucha nějakou malou pohádku.
Byl jednou jeden král, který byl velmi vzdělaný a dokonce i na houby chodil s knížkou v ruce. Miloval sice moudrou nevinnou přírodu, jak se o tom píše v knihách, ale ta ho klamala na každém kroku. Hned vedle pěkných hub s hladkými a laskavými tvářičkami rostly prašivky, které taky žadonily o místo v králově košíku. Král také miloval svůj lid a dovoloval pasáčkovi v konopných gatích, který ho vodil po pasekách, kde pásl, aby nesl vlečku jeho královského pláště vyšívanou perlami. A teprve za ním šli jeho dvořané.
Zlatými brýlemi, které mu sklouzávaly až na samý koneček orlího nosu, se král díval do své knížky, kde byl v přirozených barvách zobrazen hřib. Aby nedošlo k omylu, bylo dole ještě velkými zlatými písmeny napsáno: