Kouzelné byliny vařiti

V Erfurtu se v roce 1672 stalo, že děvečka jednoho truhláře a barvířský tovaryš, kteří sloužili v jednom domě, k sobě chovali láskyplnou náklonnost a v té nějaký čas lehkomyslně setrvávali. Potom se to tovaryši omrzelo, vandroval pryč až přišel do města Langensalza a tam šel do služby k jednomu mistrovi.

Ta děvečka však na svoji lásku nemohla zapomenout a chtěla svého milence přivésti zpátky. Na svatodušní svátky, když byli všichni domácí lidé, kromě jednoho učedníka, v kostele, dala dívka do hrnce jisté byliny a postavila je na kraj kamen, aby se tam pomalu zahřívaly, neboť až začnou vařiti, přivolají jejího miláčka zpět.

Tu se událo, že zatímco hrnec s bylinami stál na kamnech a zahříval se, ten učedník, nevědouc, co je uvnitř, hrnec trochu popostrčil a na kraj plotny si dal pánev s klihem. Sotva se ale hrnce s bylinkami ocitnul ve větším žáru, jal se zprudka vařit a tu se ozval hlásek: „Přijď, Jurášku, přijď zpátky!“

Zatímco učedník míchal klíh, něco za ním ztěžka žuchlo jako plný žok. Když se polekaně otočil, uviděl tam ležet nějakého chlapa, který na sobě neměl zhola nic jen košili. I z té přestálé hrůzy jal se chlapec hrůzyplně ječet. Děvečka přiběhla a s ní i ostatní, co už byli doma, aby se podívali, proč ten ubohý chlapec tak hrozně křičí. Uviděli zmateného, jako z hlubokého spánku probuzeného tovaryše jen v košili.

Po chvíli se Jura trochu vzpamatoval a jal se jim vyprávět, jak k jeho posteli přišlo velké černé zvíře, docela chlupaté a podobné býkovi a jeho děsně vystrašilo. Pak ho nabralo na rohy a velkým oknem s ním vyrazilo ven. Co se dělo dále, si nepamatuje, jen nic zvláštního necítil, jen se prostě pojednou ocitnul tady, ač okolo osmé hodiny ulehl do postele v Langensalze, nyní v půl deváté je tady v Erfurtu.

Nevěřil než tomu, že to Kateřina, jeho dřívější milá, dokázala, neboť mu při jeho odchodu prý řekla, že pokud se k ní brzy nevrátí, nechá ho přinésti na býčích rohách.

Děvečku, potom co jí zle vyhubovali, jako čarodějnici předali vrchnosti. Tam v pláči vypověděla, že jedna stará žena, jejíž jméno též udala, ji k tomu přemluvila a i ty byliny jí dala s ponaučením, že když je nechá zprudka vařiti, její milý musí přijít, kdekoliv by byl na světě