Kdopak viděl čápa, jak se klouže na zamrzlém rybníku?

To se rozumí, že nikdo. Čáp léta na zimu do Afriky, protože u nás jsou pak všechny žáby schované pod ledem a neměl by co do zobáku.

Vždycky na podzim, než odletí, řekně důležitě ptákům, kteří nikam necestují: "Letím na jih, nechcete tam něco vyřídit?"

A ptáci, kteří nikam necestují, řeknou: "Vyřiď čápe, všem ptákům v Africe, že je pozdravujeme." Čáp kývne a odletí za moře. Tam na něj čekají růžoví plameňáci, ibisi i pták marabu a hned se ptají: "Nemáš pro nás, čápe, nějaký vzkaz?"

Jenže čáp tou dlouho cestou všechno zapomene. Chodí po břehu řeky Nilu tam a zpátky a ne a ne si vzpomenou co měl ptákům v Africe vyřídit. Mezitím přijde jakor a čáp se vrací domů, Když se s ním všichni zase loučí řeknou: "Šťastnou cestu, čápe! A vyřiď ptákům u vás doma, že je pozdravujeme. "

Čáp jim to slíbí a letí. Ale možský vánek mu cestou zase vzkaz z hlavy vyfouká, a tak to jde pořád dokola.  Jenže lidé tohle o čápovi vědí. Proto, když chtějí něco vzkázat do Afriky, navléknou jim na nohu kroužek, kde je to všechno napsané. Čáp je přece popleta. Nic by nevyřídil.

Autor: Hana Doskočilová

Zdroj: čítanka