Jan Pasovský

Doktor Martin Luther vyprávěl: Jeden šlechtic v Pasově[pozn1] měl krásnou mladou ženu, která mu zemřela a byla pohřbena. Nedlouho potom, když spali pán i jeho pacholek v jedné komoře vedle sebe, tu v noci přišla zemřelá žena, opřela se o pánovu postel jako kdyby s ním byla mluvila. Viděl to ten pacholek ještě po dvakráte i zeptal se svého pána, co to má býti, že každou noc přicházívá zjevení jeho ženy v bílém šatě, ale pán mu odvětil, že neví, že celou noc spí a nevidí nic. Když opět nastala noc, dával šlechtic pozor a v posteli bděl, tu přišla žena a šlechtic se jí ptal, kdo je a čeho si žádá. A ona mu odvětila, že je paní domu. Jan se podivil: „Přeci jsi zemřela a jsi pohřbena!“ Tu odvětila: „Ano, musela jsem skrze tvé kletby a hříchy zemřít, ale jestli mne chceš zpět, mohu se opět stát paní domu.“ Jan řekl: „Ano, bylo-li by to možné!“ Ale žena si vymínila a slibem jej zavázala, že nebude více klít, jakmile jednu jedinou bohapustou kletbu pronese, ona bude muset znova zemřít. To jí Jan slíbil, a tak zemřelá žena zůstala u něj, starala se o dům, spala u něj, jedla s ním a pila, rodila mu děti.

Tu se událo, že jednoho dne měl Jan hosty a večer po bohaté hostině měla žena ještě přinésti koláč na chuť, ale nějak se venku déle zdržela. Tu se Jan rozzlobil a sprostě zaklel, v tom okamžiku žena zmizela a bylo po ní. Protože se nevracela, vyšel se Jan po ní podívat, ale když vešel do komory, našel jen ženin kabát ležící napůl v truhlici, jak se byla žena do ní pro koláč shýbala. Žena zmizela a od toho času jí nikdo nikdy nespatřil