Jak vesničané koupili rozum

Na jednom ostrůvku v moři sešli se jednoho dne na obvyklém místě stařešinové toho místa a začali jeden druhému vytýkat, že nikdo z nich není moudrý, zatímco v jiných místech moudří lidé jsou.
„Víte-li pak, braši, čím to je?“ povídá jeden trochu moudřejší. „Žádný z nás nemá rozum. Sebereme mezi sebou padesát tolarů a pošleme tři z nás do Benátek, ať ho tam koupí. Slyšel jsem, že Benátčané jsou nejmoudřejší a že mají tolik rozumu, že ho za peníze prodávají.“
Všichni s tím souhlasili, sebrali mezi sebou padesát tolarů a vypravili tři lidi do Benátek.
 Když ti tam přišli, začali se vyptával, kde by mohli koupit rozum a kolik stojí jedna oka. A tak se setkali s jedním člověkem, který byl mistrem na všelijaká šibalství a žerty, a ten jim povídá:
„Já Vám toho rozume prodám ne oku, ale litru, a dvě litry si nechám za ty peníze.“
Vesničané souhlasili. Tu ten člověk sehnal někde myš, zavřel ji živou do jedné škatulky a povídá jim:
„Tady máte rozum, utíkejte s ním hned domů, ale škatulku neotvírejte, dokud nebudete doma.“
Vesničané se rozradostnělí vrátili na loď, kterou připluli do Benátek, a když už byli blízko svého ostrůvku, řekl jeden z nich:
„To by doopravdy nebylo spravedlivé, abychom rozum rozdělili stejným dílem. Vezměme si my tři polovinu a druhou polovinu ať si mezi sebe rozdělí celá vesnice.“
Druzí dva s tím hned souhlasili.
I otevřeli škatulku, ale myš je myš, a tak jim utekla a schovala se někde na lodi.
Tu vesničané začali naříkat a bědovat, ale jeden povídá:
„I co budeme naříkat? Je tu na lodi, nikam neutekla.“
Když přišli domů, nedočkavě a radostně už tam na ně čekali ostatní. Když ale uslyšeli tu zlou zprávu, byli z toho celí mrzutí. Nakonec se ale domluvili, vytáhli loď na břeh a začali ji potom hlídat všichni pěkně po pořádku, jeden po druhém.
A když chtěli někomu něco moudrého napsat nebo odpovědět, tu vždycky odešli na loď, aby si tam nejdříve rozumu nabrali.