Jak strýček Jarda chytal nosorožce

Jarda je už zase zpátky v Africe, sedí v táboře pod velkou kokosovou palmou a dumá. Od ředitelele zoologické zahrady dostal úkol: chytit a přivézt do Čech živého nosorožce. Vy, co znáte nosorožce, víte, že to není nic lehkého. Nosorožec je totiž samotář, mrzout, rád se schovává, je to pěkný vztekloun a nechodí pro ránu daleko. Teda ne pro ránu, ale pro nabrání na roh. Takový naštvaný nosorožec, to není žádná legrace. Rohem dokáže udělat díru i do auta. „Kdybych měl alespoň uspávací šipky," říkal si v duchu strýček: „ale ty mi došly a další přivezou až za týden. Jak toho nosorožce chytit, abych tady zbytečně nelelkoval? Že bych nic nevymyslel?!" A vtom bum! Ne, to nebyl kokosový ořech, ale nápad jako hrom! Geniální plán! „Vykopu pořádnou díru, zakryju ji pěkně větvemi, pořádně ji zamaskuju a budu čekat. Nosorožec špatně vidí, jámy si nevšimne, šupne do ní a mám ho! Zvládnu to i bez šipek. "Jsem opravdu geniální," chválil se strýček. Strýček měl štěstí, že nepršelo, jinak by mu asi napršelo do nosu. A tak se Jarda dal do hledání nosorožčí stezky! Kupodivu byla jen kousek od tábora. Strýček se z příhody se lvem, na kterou si určitě pamatujete, nepoučil, opět nikomu nic neřekl, brzy ráno sebral lopatu a vypařil se z tábora jak pára nad hrncem. Už si představoval, jak budou ostatní v táboře koukat a pět oslavné ódy, až si takhle večer přijde a jen tak mimochodem řekne: "Tak jsem vám, pánové, chytil toho nosorožce. Máte ho támhle vzadu, kousek za táborem!" Jenže vykopat jámu nebylo tak jednoduché. Nosorožec není žádné tintítko. A v Africe je navíc pěkně horko a sucho. Strýček kopal první, druhý, a až třetí den byl konečně hotov. Jáma, pečlivě zamaskovaná trávou, listím a větvičkami byla dokonalá kamufláž. „Za takovou past by se nestyděl ani Vinnetou," pomyslel si Jarda. Hodil lopatu na rameno a jako by se nechumelilo, se vrátil do tábora. Celou noc napětím ani nespal, a sotva ráno vykouklo sluníčko, pádil k pasti. Jenomže zklamání. Dílo bylo tak mistrovské, že nejdřív ani past nemohl najít. O to větší bylo zklamání, když ji našel. Past byla netknutá, žádný nosorožec. „No co," řekl si strýček, „co není dneska, bude zítra. Trošku se projdu, pak se vrátím do tábora a náladu si spravím dobrou čokoládičkou." Ale co to? Něco se začalo ozývat. Strýček totiž samým vzrušením ráno zapomněl na jednu důležitou potřebu, a ta se teď začala naléhavě ozývat. Strýček, jako pravý zálesák, měl naštěstí v batohu kousek toaletního papíru, a tak zalezl do křoví. Nestačil si ještě ani pořádně dřepnout ...a... FRK!! Něco mu zafunělo za krk. Hotová vichřice! Leknutím div neomdlel. Strach a hrůza vykonaly svoje, adrenalin zařadil nejvyšší rychlost do noh a i bez startovací pistole strýček vyrazil z křoví. Hrůzou se ani neodvážil ohlédnout, co to bylo. Však moc dobře věděl, co to je! Naštvaný starý nosorožec, kterého strýček právě vyrušil od snídaně. A protože pan nosorožec se ten den obzvlášť špatně vyspal, rozhodl se, že dá tomu rušílkovi pořádně zavyučenou. Vyřítil se z křoví jak utržený vagón a přímo za strýčkem. Jarda lámal jeden běžecký rekord za druhým. Kdyby se běžel maratón, už by měl zlatou medaili. Jak naschvál kolem jen samé křoví! A strom nikde! A vtom najednou křup! A řach! Půda pod nohama zmizela, strýček se propadl o patro níž. Chvíli mu trvalo, než se zorientoval a zjistil, co se vlastně stalo. Pravdivě a do posledního písmene se naplnilo přísloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Jarda na vlastní kůži zakusil kvalitu své pasti. Nahoře na kraji díry přešlapoval nosorožec a posměšně frkal. Když se dost vynadíval na polapeného Jardu, zlomyslně na něj naposledy frknul a šel pokračovat v jídle. „Hmm, ta past je fakt dobrá. Tak dobrá, že se sám nedostanu ven." No nebudu to dál natahovat. Strýček seděl v jámě celé dopoledne, než ho našli a celou dobu přemýšlel, kde se stala chyba. Inu, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá! T

Autor: Alena a Ondřej Fischerovi