JAK SI PEJSEK S KOČIČKOU DĚLALI K SVÁTKU DORT
Vložil(a): vendy.z, 30. 6. 2016 22.38
JAK SI PEJSEK S KOČIČKOU DĚLALI K SVÁTKU DORT
Pejsek měl mít zítra svátek a kočička narozeniny.
Děti to věděly a chtěly pejska a kočičku nějak k svátku a k narozeninám překvapit. Přemýšlely, co by pejskovi a kočičce daly nebo udělaly; pak si vzpomněly a řekly: “Víte co, děti? Uděláme pejskovi a kočičce k svátku dort!”
Jak řekly, tak udělaly. Vzaly si na to formičku a uplácaly pejskovi a kočičce z písku krásný dort; navrch daly pět pěkně bílých kamínků, to byly jako mandle, a dort byl jako opravdivý.
Donesly ho kočičce a pejskovi. “Tumáte, přinesly jsme vám k svátku a k narozeninám dort. Je moc dobrý; můete si ho celý sníst.”
Pejsek s kočičkou si dort vzali, dělali nad ním “Ňamňamňam, je dobrý, ten se vám povedl,” a dělali, jako by ho jedli. “Děkujeme vám,” řekli dětem, “takovýhle dort jsme jakivi nejedli.” Děti z toho měly radost a ly domů.
“koda e pejskové a kočičky písek nejedí,” řekl pejsek kočičce, kdy děti odely, “takový krásný dort, to bych si na něm nějak pochutnal! Jestlipak ví, e jsem nad ním dostal náramnou chu na nějaký opravdický dort. Ale musel by být opravdický, povídám!”
“Také jsem dostala chu na opravdický dort,” řekla kočička. “Ví co, vak kdy mám zítra narozeniny a ty svátek, měli bychom si nějaký dort udělat! Jenome nevím, jak se takový dort dělá.”
“To nic není,” řekl pejsek, “to je lehké, to já vím, jak se takový pravý dort dělá! To se do takového dortu dá vecko, co je k jídlu nejlepí, vecko, co nejraději jí, a pak je ten dort nejlepí. Kdy tam dá takových nejlepích jídel pět, tak je pětkrát dobrý, kdy jich tam dá deset, tak je potom desetkrát dobrý. Ale my si jich tam dáme sto a budeme mít stokrát dobrý dort!”
“To je pravda,” řekla kočička, “uděláme si takový nejlepí dort.”
Pejsek a kočička si vzaly zástěry a pustili se do vaření.
Vzali mouku, mlíčko a vajíčko a míchali to dohromady. “Dort musí být sladký,” řekla kočička a nasypala do toho cukr. “A trochu slaný taky,” řekl pejsek a dal tam sůl. “A teď tam dáme máslo a zavařeninu,” řekla kočička. “Zavařeninu, tu ne, tu já nerad,” povídal pejsek, “dáme tam místo zavařeniny syreček, ten já tuze rád.” Tak tam dali několik syrečků. “Mně se zdá, e je málo mastný,” řekla kočička, “musíme tam dát několik pekových kůí.” - “A oříky, abychom nezapomněli,” řekl pejsek a nasypal tam kornout oříků. “Oříky jsou dobré,” schválila to kočička, “ale měla by tam jistě také přijít okurka,” a dala tam okurku. “A kosti,” volal pejsek, “musíme tam přece dát nějaké kosti!” Tak do toho dortu dali hodně kostí. “A přece nějakou my, myi já tak tuze ráda!” vzpomněla si kočička a dala do dortu čtyři myi. “Tak, a teď několik buřtů hodně pepřovatých, to je něco pro mne,” řekl pejsek a dal tam několik buřtů. “A to hlavní!” povídala kočička, “přece lehanou smetanu tam musíme dát!” Dali tam plný hrnec smetany. “A trochu cibule,” řekl pejsek a dal tam cibuli. “A čokoládu,” řekla kočička a přidala do toho čokoládu. “A omáčku!” napadlo pejskovi, i dali tam omáčku.
Tak do toho svého dortu dávali a míchali vechno moné, a dali tam i česnek a pepř a namíchali tam sádlo a bonbóny, kvarky a skořici, krupičnou kai a tvaroh, perník a ocet, kakao a zelí, jednu hlavu z husy a hrozinky, inu vechno moné do toho dortu dali, jen chleba tam nedali, protoe pejskové a kočičky chleba tuze moc rádi nejedí.
Kdy to vechno smíchali a rozmíchali, byl z toho dort tak veliký jako kolo u vozu. “Panečku, to bude veliký dort, to se nějak najíme!” chválili si to, “a teď to dáme péci.”
Dali dort péci a těili se na to, a bude upečený. Kouřilo se z toho, bublalo to, prskalo a syčelo, kvířilo se to, syčelo to a la z toho pára, smailo se to a připalovalo, kypělo to a přetékalo a čmoudilo to, jako kdyby se staré hadry pálily.
Kdy se jim dort zdál dost upečený, dali ho před dveře, aby vychladl. “Ví co,” řekla kočička pejskovi, “a kdy byly ty děti tak hodné, e nám přinesly ten svůj dort, tak myje zas pozveme na ten ná dort.”
“Tak pojď,” řekl pejsek, “půjdeme ty děti pozvat.”
Vzali se za ručičky a li ty děti pozvat. Děti byly v zahrádce před domem a hrály si tam s kuličkami. Pejsek s kočičkou je pozvali na dort a chvíli si s nimi pohráli s kuličkami a potom jetě s míčem a trochu s kostkami.
Ale zatím el kolem toho dortu jeden zlý pes, a jak ten dort vychládal, zavonělo mu to do nosu velijak. “Ha ha haf,” pomyslil si ten zlý pes, “tady mně to nějak voní, to bude asi něco na můj zub!”
Čichal, čichal, čichal, a se toho pejskova a kočiččina dortu dočichal. “Ha ha!” řekl, kdy se toho dortu dočichal, “tady to je, to si dám!”
A tak se ten zlý pes pustil do toho dortu. Hltal a hltal, a mu v očích slzy stály, jak byl ten dort uvnitř jetě horký, hltal, a se při tom několikrát zakuckal, hltal a hltal, a ho celý dohltal. Pak na to vypil jetě celou konev vody a odvalil se pryč.
Kdy si pejsek a kočička s dětmi dost pohráli, vzpomněli si na ten dort. Tak se vzali vichni za ruce a li se podívat, jestli u ten dort dost vychladl. “Panečku, to si, děti, pochutnáme,” řekli pejsek s kočičkou, “to ani nevíte, co jsme tam veho dobrého dali!”
Doli: dívají se a - co to? - dort je pryč! “Jemine,” řekli pejsek s kočičkou, “dort je pryč, někdo nám jej vzal!” Dívají se a dívají, a vida! tamhle pod keřem leí veliký zlý pes a tuze heká. Moc se tím dortem přejedl a teď je mu patně. Ukrutně ho bolí v břie. “To to bolí, to to bolí!” naříkal ten zlý pes, “to jsem si dal, co ono to bylo v tom dortu vechno namícháno, e z toho mám takové ukrutánské bolení!”
“Heč, to má z toho,” řekl pejsek, “měls toho nechat, kdy dort nebyl tvůj!”
“Ví, pejsku, já si z toho nic nedělám, e nám ten zlý pes snědl ten dort,” řekla kočička, “třeba by nám po tom naem dortu také bylo patně a svátek a narozeniny bychom měli zkaené.”
“To je pravda,” řekl pejsek, “jen a naříká a heká, ten zlý pes, patří mu to, ale já mám hlad, tuze bych jedl, a je to co je! Ale my doma docela nic k jídlu nemáme, vechno jsme dali do toho dortu. A já na svůj svátek bych přece jen nechtěl mít hlad.”
“Nic si z toho nedělejte, pejsku a kočičko,” řekly děti, “pojďte k nám a my vám dáme od naeho oběda.”
Tak el pejsek s kočičkou k dětem k obědu. “Pojďte, děti, jíst!” volala na ně u maminka, a děti řekly: “Maminko, tady ten pejsek má svátek a kočička narozeniny, musíme jim také něco k obědu dát.” Tak dali kočičce a pejskovi od oběda; dali jim polívečku a bylo také masíčko a bramborové knedlíčky. A jetě kousek koláče od včerejka někde pro ně maminka vyárala.
Kočičce a pejskovi to tuze chutnalo. Poděkovali dětem za oběd a li spokojeně domů. “To jsme se na ná svátek a na nae narozeniny poměli!” libovali si. “Takový dobrý oběd! A ani troičku nás po něm bříko nebolí.”
Doli domů a ten veliký zlý pes tam jetě v houtí hekal a naříkal. Oni li po tom dobrém obědě spát a libovali si, jak se jim ten svátek a narozeniny přece jen nakonec vydařily.
A ten zlý pes po tom jejich dortu hekal a naříkal v tom houtí jetě celých čtrnáct dní.
Autor: Josef Čapek
Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.
Diskuze k této stránce (2 příspěvků)
Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.