Jak Šelmu létal na mravenci

zobrazeno 351×

Vložil(a): dáša, 17. 3. 2016 15.48

Žil před léty v městě Derbentu jistý Šelmu Memri. Zil, jak se dalo, z ruky do huby, měl malou chaloupku a v ní ženu a plno dětí. Chaloupka byla stará, sešlá a ve stropě měla ztrouchnivělý trám. 
„Budu musit ten trám vyměnit, jinak chaloupka spadne a všecky nás zavalí,“ řekl si Šelmu a vypravil se do lesa, že tam porazí na ten trám pěkný doubek. 
Napřed však zašel k sousedovi: 
„Příteli, půjč mi osla! Musím do lesa, porazit strom na trám, aby mi nespadl strop. A jakpak ten strom odvezu?“ 
Ale sousedovi se nechtělo Šelmuovi půjčit osla a vymlouval se: 
„Rád bych Ti osla půjčil, ale zrovna si zlomil nohu, chodit nemůže.“ 
„Nedá se nic dělat,“ řekl Šelmu, vzal sekeru a odešel do lesa bez osla. 
Přišel Šelmu do lesa, vyhlédl si pěkný doubek, porazil ho a přemýšlel, jak ho dopraví domů, když nemá osla. A tu si všiml, že opodál je veliké mraveniště s obrovskými černými mravenci. A jeden z nich byl tak veliký a silný, že sám táhl do mraveniště celého vola. 
„Tenhle mravenec by mi mohl odtáhnout doubek domů,“ napadlo Šelmuovi, vzal provaz a hodil ho mravenci na krk. 
Ale mravenec vyhodil všema šesti nohama, odkopl Šelmua daleko do křoví a táhl vola dál. 
„To je ale zvíře!“ zvolal Šelmu, znova se opatrně přiblížil k mravenci, skočil mu na záda, přitáhl provaz a uvelebil se na něm jako jezdec na koni. 
Mravenec zatřepal hlavou, provaz však shodit nedovedl. Pustil tedy vola, rozepjal křídla a jako pták Simurg se vznesl vysoko do oblak. 
Šelmu se držel provazu ze všech sil a s hrůzou se díval, jak pod ním ubíhají mohutná pohoří jako hromádky kamení, hluboké lesy jako malé zelené kopečky, prudké řeky jako modré nitky a vesnice jako hrstičky bílých kostek. 
Dlouho tak letěli, až se najednou mravenec snesl k zemi a přistál rovnou ve městě Tabrízu na náměstí před palácem samého pádišáha. A stáli tam pádišáhovi náměstci a vezíři, bohatí i chudí měšťané, trhovci a nádeníci, zloději a hudebníci, samozřejmě hlavně ženské, a docela vpředu velitel pádišáhovy stráže s tasenou šavlí. A hned jak mravenec se Šelmuem dosedl na zem, vykročil velitel k němu, aby zjistil, co je to za nepořádek. 
Teď teprve dostal Šelmu doopravdy strach. Z velitele s tasenou šavlí šla hrůza hrůzoucí. 
„Moje ubohé dětičky, ubozí sirotečkové, moje nešťastná žena, opuštěná vdova!“ naříkal Šelmu a opatrně slezl z mravencova hřbetu. 
A tu už se velitel dostal až těsně k mravenci, napřáhl na něho tasenou šavli, ale mravenec chramst! ..... spolkl velitele i s tasenou šavlí jako malinu. 
Dav hrůzou oněměl. A tu všichni jeden po druhém, místošáhové i vezíři začali padat před Šelmuem na kolena. mysleli si, že to přiletěl nějaký mocný džin a bůhví, co zamýšlí s ubohým městem. 
A vtom mravenec roztáhl křídla a vznesl se do výšky. Ubohý Šelmu zůstal sám na tabrízském náměstí před ohromeným davem. 
Ale to už k němu pospíšil jeden z vezírů, hned ho srdečně a uctivě vítal a zval do pádišáhova paláce. A pádišáh se taky v líbeznostech jenom rozplýval: 
„Vítám Tě, mocný džine, přijmi naše skromné pohostinství! Chceš si napřed odpočinout, nebo osvěžit hrdlo po namáhavé cestě?“ 
Šelmua vůbec nepustili k slovu, jenom ho krmili a napájeli, hbitě ho obskakovali a pořád mu posluhovali. A Šelmu byl rád, že nemusí nic říkat. Co by taky pádišáhovi vyprávěl ..... jak se k němu dostal na mravenci? 
A tak Šelmu v pádišáhově paláci tři dny a tři noci hodoval, jedl, pil a mlčel, jen když se ho pádišáh optal, zda zahubí město Tabríz, nebo odejde v míru, zavrtěl hlavou: 
„Nepřišel jsem ničit města a zabíjet lidi. Přišel jsem v dobrém, v dobrém odejdu.“ 
Pádišáh se nesmírně zaradoval a s ním i jeho náměstci a vezírové. 
„Ó, mocný džine!“ pravil pak pádišáh. „Za to, žes ušetřil naše krásné město a žes poctil můj palác svou vznešenou návštěvou, dám Ti za ženu svou jedinou dceru.“ 
A už přivedly služky pádišáhovu dceru. Byla tak krásná, že si Šelmu předtím takovou krásu ani neuměl představit. Díval se na ni jako na boží zjevení, ale hned taky přemýšlel, co si s takovou vznešenou krasavicí počne. 
„Vyrostla v přepychu, v blahobytu, a v mé chalupě běhají v noci po podlaze myši a marně hledají kůrku chleba. A co jí teprve řekne moje žena? Budou se spolu hádat, budou se prát a já budu mít ostudu na celé město. Kdepak, pádišáhova dcera není nic pro mne. Raději si řeknu o osla. Když budu mít osla, nebudu musit prosit souseda. Na mravence není žádné spolehnutí. Ještě by mě sežral jako velitele stráže.“ 
A když si to takhle všecko Šelmu srovnal v hlavě, řekl pádišáhovi: 
„Mocný vládče! Nevezmu si Tvou dceru za ženu. Se mnou by mnoho štěstí neužila. Raději mi dej pěkného osla.“ 
Pádišáh a jeho náměstkové a vezírové nemohli uvěřit svým uším. Ale pak se radostně zasmáli, protože džin opravdu není ten nejlepší ženich pro pádišáhovu dceru. A pádišáh hned nařídil, aby přivedli Šelmuovi nejlepšího osla, jaký je ve městě, osedlali ho zlatým sedlem a na sedlo přivázali dva veliké měšce plné zlatníků. 
Šelmu se se všemi rozloučil, nasedl na osla a jel domů. 
Byla to daleká cesta, ale přece jenom mu uběhla veseleji, než když letěl na mravenci. 
A když přijel Šelmu domů, pořádně se vyspal, pak vzal osla a sekeru a šel do lesa porazit doubek na trám. Šel však do jiného lesa, na opačnou stranu. Že tam jsou menší mravenci.

Zdroj: www.abatar.cz

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů