Jak sedláček přechytračil čerta

To Vám byl jednou jeden čiperný a prohnaný sedláček, o jehož kouscích se vyprávělo mnohé, ale nejkrásnější byla příhoda o tom, jak jednou vyzrál na čerta a stavěl ho k posměchu celému světu. Ten sedláček jednoho dne obdělal své políčko a zrovna se hotovil na cestu domů, protože se pomalu stmívalo, když tu pojednou zpozoroval uprostřed svého pole hromadu žhavého uhlí. Šel k ní tedy celý vyjevený blíž a našel tam malé čertisko, jak si tam v tom žáru lebedí. 
„Koukejme, Ty si tu sedíš na nějakém pokladu, viď?“ zeptal se sedláček. 
„To si piš,“ řekl čert „tolik zlata a stříbra si za celý svůj život pohromadě neviděl.“ 
„Nu, ten poklad leží na mém poli, takže po právu patří mě.“ řekl sedláček. 
„Bude Tvůj, bude,“ odvětil čert „ale musíš mi po dva roky dát polovinu toho, co se urodí na Tvém poli, neboť peněz mám ažaž, ale já toužím po plodech země.“ Sedláček na ten obchod přistoupil, ale řekl: 
„Aby mezi námi nebyla žádná váda při dělení, Tobě bude patřit to, co bude nad zemí a mě to, co bude pod zemí.“ Takovýto způsob dělení nebyl čertisku proti mysli, a tak sedláček, ta liška podšitá, toho roku zasel řepu. 
Když přišel čas sklizně, objevil se natěšený čert a chtěl si odnést svoji úrodu, ale ouha! Nenašel na poli nic než žluté zvadlé listy a spokojený sedláček si zatím vykopával svoji řepu. 
„Budiž, tentokrát byla výhoda na Tvé straně,“ řekl čert, „ale podruhé se Ti to už nepodaří. Tvoje bude, co vyroste nahoře, a moje to, co bude dole.“ 
„Jak si přeješ.“ odvětil sedláček. Ale když přišel čas setí, nezasel sedláček řepu, ale pšenici. Úroda byla věru bohatá, sedláček šel na pole a žal bohaté klasy až u země. 
Když přišel čert, nenašel nic než strniště a vztekle zadupal tak mocně, až se propadnul do země. 
„No jo, to musí mít člověk pod čepicí.“ smál se sedláček a šel si vykopat ten poklad. 

Zdroj: www.abatar.cz