Jak Rumcajs radil myslivci Robátkovi s ládováním

Jednou sbírala Manka s Cipískem na pasece brusinky, a žene se tamtudy od Jičína babka. “Lidi, to je proti samotnýmu milýmu pánubohu!” Manka upustila hrst brusinek do hrnečku a ptá se: “Copak se to v Jičíně děje?” Babka se pozdržela jen na těch pár slov: “Letím s tím do Kbelnice, aby se taky dověděli. Knížepán si pozval hraběte ze Špajéru, a ten s sebou přivezl zajíce ze železa!” “Takový zajíc, to by bylo podívání!” povídá Cipísek. Manka jen hodila za babkou rukou: “Kdoví co ta ženská spletla.”

Ale bylo to tak. Ten zajíc byl z plátovaného železa a běhal, krčil nos a ve všem si vedl jako živý. Nedlouho předtím vzal jičínský knížepán do služby mladého myslivce. Jmenoval se Robátko a byl to člověk lesu pro potěšení. Kuli měl rovnou, ránu jistou a srdce dobré. Jednou Rumcajs s Cipískem toho myslivce zastihli, jak sedí na pařezu a dívá se do klobouku. “Co je ti, Robátko?” povídá Rumcajs. “Dělá mi starost železný zajíc,” řekl myslivec. “Hrabě ze Špajéru s ním něco zamýšlí.” “Jestli tě nesouží nic horšího, já si poslechnu a dám ti vědět.”

Když Rumcajs s Cipískem přišli do zámecké zahrady, knížepán, kněžna a hrabě ze Špajéru seděli v altánku. Ti dva se tajně postavili za maliny a dívají se, co a jak. Hrabě zrovna knížepanstvu ukazoval železného zajíce. Jak točí slechy, jak spí s otevřenýma očima a vyskočí na šustnutí. Knížepán s kněžnou volali: “Nýgezén!” To že takovou věc ještě nikdy neviděli. Až knížepán najednou ze závisti povídá: “Kdyby ale ten zajíc přišel do rány mému myslivci Robátkovi, Robátko ho na jeden šús odstřelí.” Kněžna kývla, že je to tak. Hrabě ze Špajéru se jen zasmál do rukavice: “Ať to tedy ten Robátko zkusí. Dávám mu tři rány.”

Knížepána zamrzelo, že si na něj hrabě tolik dovoluje. “A kdyby zajíc nepadl ani na třetí ránu,” křikl, “ať si pan hrabě odvede Robátka s sebou do Špajéru!” Kněžna se jen pyšně podívala. Dál už Rumcajs nečekal. Poslal Cipíska a ten Robátkovi všecko vyřídil. Myslivec Robátko pobledl jako měsíc a rozběhl se rovnou za Rumcajsem. “Já tušil, že se na mě schyluje,” povídá smutně. “Na to není žádná myslivecká rada, čím střílet železného zajíce.” “Zaječím brokem to nepořídíš,” přikývl mu Rumcajs. Robátko smutně uhodil dlaní o pušku. “Olověnou kulí taky ne. Taková železného zajíce neprorazí.” “Zkus naládovat železnou,” poradil mu Rumcajs. “Takovou nedostanu ani v Hradci,” skončil tu řeč bez naděje myslivec Robátko.

Když se měl střílet železný zajíc, usadili se knížepán s kněžnou na lovecké židličky na kraji paseky. Hrabě ze Špajéru klečí stranou na koleně u klícky se zajícem. Myslivec Robátko láduje flintu těžkými broky. To už tam ale tajně stáli ve stromech Rumcajs s Mankou a taky Cipísek, kdyby bylo třeba rychle někam vzkázat. Knížepán zaťukal prstem na židličku a povídá: “Dobře víš, Robátko, co tě čeká. Až kněžna zamává šátečkem, vypustí pan hrabě zajíce z klícky a ty po něm střelíš.” Hrabě ze Špajéru odstrčil závorku a železný zajíc kličkuje přes paseku, jak v něm péra pracují na všecky strany. Robátko po něm puškou jako černým očkem. Šlehlo ohněm a rána. A divže to Robátka nepotlouklo, jak se broky od železného zajíce vrátily zpátky.

Hrabě ze Špajéru se zasmál do rukavice a povídá knížepánovi: “Až se vašemu Robátkovi vrátí dech, může podruhé.” Knížepán zahrozil na Robátka prstem: “Rozmysli si, než střelíš podruhé!” A tak si to Robátko rozmýšlel a ve stromech Rumcajs povídá Cipískovi: “Přiveď mi ohniváče, nebo je s Robátkem zle.” Cipísek nastavil tvář, odkud vane nejtepleji, a tam se rozběhl. Ve chvíli je tu zpátky s ohniváčem. “Olovo nestačí, uliješ mi železnou kuli,” povídá ohniváčovi Rumcajs. “To bych musel mít červený kámen,” zasršel ohniváč. Rumcajs zaryl palcem do země a podal mu jeden. Ohniváč stiskl kámen v dlani a za chvíli se mu mezi prsty lilo železo. Chytil trochu železa do důlku v zemi a ofoukal to obráceným dechem. Je z toho železná kule. Rumcajs ji tajně hodil Robátkovi: “Láduj!”

Z klícky vyběhl železný zajíc a Robátko po něm dal druhou ránu. Železo narazilo na železo, ale to hraběcí plátované bylo lepší. Kule od zajíce jen odskočila. Hrabě ze Špajéru ji zvedl a poválel na dlani. “Střílíš železnou? Stejně je ti to platné jako kaprovi oj,” řekl Robátkovi. A knížepánovi povídá: “Ještě ránu a přijdete o myslivce.” Knížepána polila zlost horkem a Robátko zbledl jako jarní list. “Železná kule je málo,” podrbal se ve vousech Rumcajs. “Ale co teď?” A vtom Manka strčí ohniváčovi do dlaně druhý červený kámen a Cipísek k tomu přidal proutek byliny průtržníku. Ohniváč to velikým žárem vytavil, uválel v kuli a ofoukal obráceným dechem. Rumcajs hodil kuli Robátkovi: “Vezmi si dobrou míru!” Z klícky vyběhl železný zajíc a Robátko po něm střelil do třetice. “Krajcšvajneraj!” křikl hrabě ze Špajéru. Protože průtržník prorazil zajíci železnou kůži. A s ním tam šla celá kule. Zajíc se překotil a zůstal tak. Co zbylo z železného zajíce, odnesl hrabě ze Špajéru k jičínskému hodináři Semerádovi. Ale marně to tam nesl, nebylo to k spravení.

Zdroj: http://pohadky-online.eu/cipisek/jak-rumcajs-radil-myslivci-robatkovi-s-ladovanim/