Jak namalovat strom

Když se podíváme na strom zblízka a spočítáme, kolik má listů, budeme si muset přiznat, že strom se nedá vůbec namalovat. Jenom ty listy a lístečky by nám trvaly několik let. Než bychom došli k žaludům nebo bukvicím, narostly by nám mezitím vlasy až na paty.

Když se však na strom podíváme z trochu větší dálky, žádné listy už neuvidíme. A přece to bude strom tak jako zblízka. Když bude stromů moc, stane se z nich les. Jeden jediný uprostřed louky nám bude ppřipomínat krále. Čím ví se na stromy budeme koukat, tím více se nám budou zdát jako živé bytosti. Bílá bříza nám bude připomínat kůzlátko, ohnutá jabloň na zahradě starou babičku, tři topoly v polích tři pány na procházce. Košatá lípa na rozcestí kvočnu nad kuřaty. Brzy budeme rozeznávat smutné stromy vedle veselých, samotáře vedle neposedů, co by se nejraději pořád pošťuchovali.

A to je ta pravá chvíle, kdy můžeme začít malovat. Kdepak nějaké listí, kdepak bukvice a žaludy. Samé statečné junáky. Stromy, které svítí na kopcích jako majáky, nebo nás doprovázejí podél cest. Stromy, které vedle nás žijí, dokud nepadnou pod motorovou pilu, nebo je nerozčísne blesk.

Autor: Josef Brukner

Zdroj: čítanka