Jak lze prožít jarní den

Maličká elfinka seděla na kvítku sedmikrásky. Právě se probouzel nový den a elfinka učesávala bělounké lístečky právě rozvíjejícího se kvítku. Zafoukal větříček, rozhoupal kvíteček a elfinka se v něm cítila jako na houpačce. To byl krásný prožitek. Uložila se na okvětní lůžko na bříško a prožívala tu krásnou klidnou atmosféru ranního vánku. Právě vycházející sluníčko ji hřálo na zádíčka s křidélky. V sousedství na květu pampelišky hospodařila jiná elfinka. Měla také moc práce s rozvíjejícím se probouzejícím se žlutým kvítkem pampelišky. Zamávaly si,  pohledem se pozdravily a popřály si krásný den.

Den pokročil a kolem poledního slunce hřálo velmi silně a jarní den byl v plném rozkvětu. Na louku přicházela holčička Anička. Byla krásná a svými myšlenkami jakoby hladila celou krajinu do ještě krásnější podoby. Prožívala naplnění ze slunečného dne v přírodě. Sedla si do trávy kousek vedle kvítku sedmikrásky. Elfinka se roztančila v kvítku sedmikrásky, chtěla Aničku pozdravit. Anička měla klidné srdíčko a měla dar vidět jemné přírodní bytosti. Když uviděla elfinku, zaradovala se. Na louce rostlo velké množství pampelišek. Anička dostala chuť uplést si z nich věneček jaký nosí víly. Zeptala se nejprve elfinky, zda si může natrhat kytici kvítků, aby si z nich mohla uplést věneček. Elfinka Aničce pokynula: „ Jen si trhej, nechť ti slouží k radosti.“ Anička se dala do sběru kvítečků, ze kterých pak uvila věneček zářící žlutou sluníčkovou barvou. Věneček zdobil její hlavičku a Anička se roztančila po louce jako víla. Šaty z jemné látky jí vlály kolem tělíčka. Tak projevovala svou radost z právě probíhajícího slunečného dne. 

Naplněná radostí odcházela domů, neboť se blížil čas oběda a maminka již Aničku očekávala. Nachystala na stůl talířky a příbory. Bráška Jeník si přisedl ke stolu. Anička se také posadila a obě děti v poklidu očekávaly, co dobrého maminka uvařila. Vonělo to v kuchyni náramně. Maminka rozlévala jáhlovou polévku s bylinkami a na talíři ji pak ozdobila několika kvítky sedmikrásek. Děti se s maminkou chytily za ruce, vytvořily tak kruh, poděkovaly za jídlo milému Bohu a popřály si dobrou chuť. Polévka byla opravdu výborná. Ke druhému jídlu maminka připravila bramboráky, do kterých také přidala jarní bylinky. Ve sklenicích pak dostaly děti od maminky zelený nápoj z čerstvých jarních kopřiv. Děti tento nápoj již znají a vědí, že i přesto, že je kopřiva žahavá, nápoj je příjemně nasládlý a přitom obohatí tělíčko o mnohé cenné minerální látky a posílí děti na těle i na duši. 

Po dobrém a posilujícím obědě děti odpočívaly ve svém pokojíčku a poslouchaly pohádku o přírodních bytostech. 

Maminka jim oznámila, že půjdou společně k večeru ke studánce pro vodu. Když nastal ten příhodný čas, vzali si nádobičky a vydali se všichni k lesní studánce. Cestička vedla nejprve listnatým lesem a potom smrčinou. V malém zákoutí se rozprostíral palouček a při jeho okraji zurčel pramínek. Děti se rozběhly k pramínku. Pramen a jezírko byly zastřešené, aby byla voda chráněna před nepříznivými vlivy. Kolem pramínku bylo poklidno a čisťoučko. Jestlipak děti uvidí studánkovou vílu? Po chvíli se zaradovaly, protože víla opravdu přišla přivítat návštěvníky. Projevila nadšení, protože přišly děti, které o přírodních bytostech vědí. Popřála jim příjemný den a pohladila nádobičky s vodou svými jemnými ručkami, aby do nich předala posilující energii. Maminka měla velkou radost, že děti dovedou prožívat krásu přírodního světa a přírodních bytostí s takovou jemností a úctou. Všichni poděkovali za dar vody a odebrali se domů. Cestou se kochali 

Zdroj: http://cesta-zeny.webnode.sk/news/jak-lze-prozit-jarni-den/