Jak Cipísek sloužil u jenerála

Cipísek pobyl doma pár týdnů, aby dosáhl hlavou k vyššímu součku. Potom povídá: “Půjdu do světa do třetice.” Manka ho dovedla k prutu divizny. “Já nevím, synku, co tam pořídíš. Vždyť divizna pořád ještě nese hlavu výš než ty.” Rumcajs to poslouchá, zasmál se do vousů a povídá: “Jen ho, Manko, nech. Kdo šel dvakrát, ten musí i potřetí.”

A tak se Cipísek vypravil. Vyhnul se jičínskému zámku, obešel starostův dům a zastavil se až na udupané louce za městem. Všude je tu plno vojáků, troubí se a bubnuje. Pak ti vojáci naládovali pušky a vystřelili. Uprostřed louky stojí stan. Bydlí v něm jenerál, má modré kalhoty a bílou kazajku a na klobouku kohoutí ocas. Jenerál každou chvíli vyšel ze stanu a zavolal na vojáky: “Mám radost, že tolik troubíte, střílíte a bubnujete.” Když to zavolal, vrátil se do stanu a posílal na všecky strany vyzvědače, aby vyzvěděli, jestli nepřítel přijde od Kbelnice, nebo od Kopidlna. Nikdo mu to nedokázal povědět. Jenerál si koulel zlatým knoflíkem, ale jednou mu vyšlo tak, a podruhé zas naopak.

“Kde vzít šikulku, co by nakoukl do nepřátelských lejster a přišel mi to říct?” vzdychal jenerál, až se mu čeřilo kohoutí peří na klobouku. Vtom tam přijde Cipísek a povídá: “Já tu službu vezmu.” Jenerál si luskl prsty. “Víš co, já to s tebou zkusím.” Odvedl Cipíska do stanu, kreslí bílou křídou na černou tabuli a k tomu vykládá: “Tuhle je řeka a za ní les. A tady v údolí leží nepřátelské vojsko. Uprostřed vojska stojí stan s maršálkovým praporkem.

Ve stanu je stůl. A ve stole šuplík plný lejster. Někde v těch lejstrech je napsáno, jestli na nás maršálek přijde od Kbelnice, nebo od Kopidlna. A ty tam doskočíš a vyzvíš to.” Jenerál dopověděl, přičísl si dlaní peří na klobouku a Cipísek šel. “Kam jdeš, maličký?” volali na něho vojáci. “Kam mě posílá váš jenerál,” odpověděl Cipísek a vojáci mu ustoupili z cesty. Jak říkal jenerál, musel Cipísek nejdřív přes řeku. Tiše prošel lesem a byl v tom údolí, kde leželo cizí vojsko. Jak byl Cipísek maličký, jen se mihl nepříteli před očima a zastavil se až ve stanu s praporkem. Tam stojí u stolu maršálek s krocaním ocasem na čáce. V ruce drží lejstro a čte si v něm. Pořád si čte jen v tom jednom lejstru, kroutí hlavou a vzdychá.

“To bude to lejstro, kde je napsáno, odkud přijde nepřítel na Jičín!” pomyslel si Cipísek. A jak byl maličký, přitočil se. Když maršálek lejstro na chvíli odložil, Cipísek je tajně popadl a utíkal s ním rovnou zpátky do Jičína. “Tady je ten papír!” řekl jenerálovi. Jenerál nejdřív dal vystřelit z kanónu Cipískovi na slávu, rozložil si lejstro před očima a povídá: “To jsem zvědav, jestli to bude od Kbelnice, nebo od Kopidlna.” Když dočetl, zaklel, jako když bouchne hrom, a potom si vzdychl: “Všecko je prohraný.”

A dupl si na Cipíska: “Cos mi to přines?” Ono v lejstru bylo napsáno: 2 libry masa na polívku, za 3 krejcary zeleninu, 1/2 libry nudlí a 1/4 lotu soli. “To že má být bitevní lejstro?” rozkřikl se jenerál. “Ty věci měl maršálek nakoupit maršálici na polívku. Ale on zapomněl, a proto tolik vzdychal.” Když se Rumcajs s Mankou v lese Řáholci od sojek dověděli, co zas Cipísek popletl, vypravil se Rumcajs k vojsku a povídá jenerálovi: “Aby se nestalo městu zle, já tam střelím. Ustřelím maršálkovi krocaní ocas z klobouku a on si už rozmyslí táhnout na Jičín.” “Jak bys tam mohl střelit,” odsekl jenerál, “když se neví, jestli je maršálek zrovna u Kbelnice, nebo u Kopidlna.”

Všecko to napravila Manka. Navařila hrnec polívky a donesla ji maršálici. Maršálice maršálkovi vzkázala po kurýrovi: “Nech vojny, teď se bude obědvat.” Naobědvali se, pak si maršálek musel zdřímnout, a už byl čas k večeři. Po večeři šli spát, ráno se nasnídali, ale už zas aby obědvali. K válce se nedostali. Proto tenkrát nepřišlo na Jičín vojsko ani od Kbelnice, ani od Kopidlna.

Zdroj: http://pohadky-online.eu/cipisek/jak-cipisek-slouzil-u-jenerala/