Jak Cipísek s Volšovečkem vytrestali Sládka

Jednou zas šla od lesního rybníčku potokem k loupežnické jeskyni zarmoucená voda, taková, co nezahraje vlnkou. Rumcajs ji promnul mezi prsty a povídá Cipískovi: “Skoč nahoru k Volšovečkovi a poptej se, jaké zas má trápení.” Když tam Cipísek došel, zaťukal prutem na vodu, ale Volšoveček nad hladinu nevyplynul. Přivolalo to jen štiku Harnádli. Uhodila ocasem, až se přes hráz přelila vlna, a křikla na Cipíska: “Volšoveček už třetí den není doma. A neklincej mi tu s vodou!” Štika Harnádle odplula, odkud přišla, a Cipísek zas nevěděl nic. Až tam letí řáholecká poštovní sojka. Přebrala se v peříčkách, jestli nemá pro Cipíska novinu, a povídá: “Mám tu pro tebe od Volšovečka vzkázání, že ho máš hledat u nové studánky na třetí pasece.” “Na třetí pasece nikdy přece studánka nebyla,” povídá Cipísek, ale pro dobrou vůli se tam rozběhl.

Na třetí pasece se opravdu přes noc otevřela nová studánka. Modrá se v trávě jako nebeské očko a na dně přebírá pramínek zrna křemílkového písku. Na kořenu nad studánkou sedí vodník Volšoveček. V ruce drží metlici a ošetřuje studánku od padlého jehličí a šiškových plušek, co nadrobí veverky. Cipísek se na to chvíli díval a povídá: “To je mi ale divné starání, aby vodník opatroval studánku.” Volšoveček se jen víc podmračil a odstrkuje ze studánky smítka. Cipísek si k němu přisedl na kořen a odstrkovali oba. “Vodník má pod péčí všecku vodu,” povídá Volšoveček. “Jenže studánky opatrují studánkové víly,” povídá Cipísek. A tu si Volšoveček povzdychl: “Jenže tahle studánka je sirotek. Když se ta studánka otevřela, dostal jsem o tom znamení spodní cestou. Rozjel jsem se k ní po pramenech, abych se s její vílou domluvil, jak a co. Ale studánka tu ležela docela nová a docela opuštěná.” “A kam se ta její víla poděla?” povídá Cipísek. “Co já vím?” zabručel Volšoveček. “Už tři dny tu místo ní vybírám z vody cerepličky a nahoře mi zatím leží celý rybník bez dohledu.” A Volšoveček dál odstrkoval smítka a už jen vzdychal: “Práce taková jedna nimravá.”

Cipísek mu pomáhal. Nakonec povídá: “Já se o té víle dovím.” Utrhl si lístek trávy a zavolal přes něj po sojčím. Znova přiletěla poštovní sojka, zalistuje v peříčkách a spustí jako po telegrafu: “O té studánkové víle se ví, že za nic nemůže. On ji od studánky odvedl jičínský sládek Kule, aby mu opatrovala pivovarskou studni.” Cipísek už sojku nezdržoval. Řekl Volšovečkovi, aby se na cestu pořádně postříkal vodou ze studánky, a vyrazili rovnou k Jičínu. V Jičíně zas po chladné cestičce rovnou do sklepů pod pivovarem, kde byla ta studně. Opatrování s ní bylo těžké, ale zápolí s tím jemná panenka. Přebírá vodu ve studni po pramíncích, aby pivo, co vařil sládek Kule, dobře douškovalo.

Kule sedí na tuplovaném sudu, protože jednoduchý by ho neunesl, a jen panence poroučí: “Ted tu vodu trochu přihlaď pro starostenskou várku. A teď ji trochu načeř, a z toho si uvařím já.” Poroučí jemné panence a ona je od práce se silnými prameny celá polámaná; málem už ani dech nemá, aby si vzdychla po své studánce v lese Řáholci. Tak sládek Kule poroučel a přesedal si na sudu, až dunělo. Sotva si všiml, že tam přišli Cipísek s Volšovečkem. “Jsem tomu hromotlukovi sotva nad kolena,” pošeptal Cipísek Volšovečkovi. “To bude těžké pořízení.” Vodník Volšoveček na to nic, jen se tulí do mokrého kouta, aby se mu násobila síla. “Pusť tu panenku,” povídá mírně Cipísek sládkovi. “Ona má svou studánku k starání.” “To mi tak jeden radí!” křikl sládek Kule, až ve sklepě zalehlo. “Nikdy jsem neměl vodu k pivu líp spasovanou, než to dokáže ta panenka!” A že vílu bude držet dole ve sklepích až nadosmrti jičínského pivovaru. “A pustíš ji.”

To promluvil vodník Volšoveček. A než měl sládek Kule čas odseknout slovem, skočil Volšoveček do pivovarské studně. Tam popadl do rukou prameny a otloukal je o sebe tak silně, až se kolem prášilo krůpějkami. Kam krůpějky dovanuly, byla ze všeho piva voda. Ve varném kotli, na spilkách i v ležácích – samá voda. A ve všech sudech jičínských hospod – samá voda. Starostovi Humpálovi se obrátilo pivo ve vodu rovnou v hubě. Uhodil holbou o prkno a povídá: “Napište přísný list: Sládku Kule, protože ze vzácného chmelu a sladu vaříš sprostou vodu, za trest si své vařenice vypiješ sud.” Ten list, a ještě ani neoschl, donesli sládkovi rovnou do sklepů. Ze starostova rozhodnutí nebylo odvolání. Kule musel vypít čtyřvěderní sud pivovarské vody. To už Cipísek s Volšovečkem dávno vyvedli vílu ze sklepů. A ona potom věrně sedala u studánky v lese Řáholci a odstrkovala smítka.

Zdroj: http://pohadky-online.eu/cipisek/jak-cipisek-s-volsoveckem-vytrestali-sladka/