Jak Cipísek přechytračil lišku

Rumcajs seděl v bukové rozsoše a hlídal lesní holubičku, aby ji nepotrhal jestřáb. Vtom přiběhne pod strom Manka. “Rumcajsi, pojď honem domů. Cipísek si v lískách láme hůl.” Rumcajs si povylezl ještě o rozsošku výš a vidí až do lísek. “Načpak tu hůl potřebuješ?” zavolal. A Cipísek na to: “Abych se měl ve světě o co opírat.”

“Už jsi tam byl třikrát a k ničemu to nebylo. Nech tu hůl růst, kde roste,” povídá Rumcajs. Cipísek se dal do prosíka. “Dobrá,” povídá nakonec Rumcajs, “ale nejdřív musíš dokázat tři věci. Musíš předběhnout jelena, povalit medvěda a přechytračit lišku. Potom tě pustím do světa.” Předběhnout jelena nebo povalit medvěda, to si Cipísek ještě netroufal. Zkusil to nejdřív s liškou.

Žila v lese Řáholci jedna zvlášť pěkně červená a moc pyšná. Celý den chodila houštinou i po pasekách a na každého volala s nosem nahoru: “Já jsem chytřejší než advokát v Jičíně. Mě ještě nikdy nikdo nepřechytračil.” Cipísek jí vzkázal, že se sejdou na pasece a tam se spolu budou křížkovat v chytrosti. Rumcajs nad tím jen vrtěl hlavou: “Nevím, Cipísku, jestli děláš dobře. Tahle liška už dokázala, že knížecí hajný zabloudil v remízku, kde nebylo víc než sedm borovic.” Cipísek si všecko ještě jednou přemyslel a odešel na paseku. Liška už tam čekala. Hoví si pod keřem a začala po Cipískovi házet zralými malinami. “Co to děláš?” povídá Cipísek. “Zkus to taky,” řekla liška.

Cipísek utrhl malinu a chce hodit po lišce. Ale ona do něho strčila, Cipísek upadl do malinových proutků a popíchal se. “Chceš ještě?” řekla liška. “Ještě,” povídá Cipísek. “Tak po sobě budeme házet borůvkami.” Liška natrhala hrst borůvek a už se to na Cipíska sype jako broky. Chtěl lišce oplatit, ale ona ho povalila do mraveniště. Když si Cipísek vysbíral z košile mravence, začala liška dorážet: “A teď mi pověz, proč vlastně jsi přišel.” “Já jsem tě přišel přechytračit.” Liška se smála, až se musela přidržet stromku. “A jak bys to chtěl udělat?” Cipísek už měl v hlavě všecko přichystané. Ulomil dva proutky a položil je na zem křížem přes sebe. “Na tomhle místě se zítra sejdeme znova a každý přinese jednu koroptev.” “Proč ne,” povídá liška. “Koroptvičky si vyměníme a pak je sníme.” “Koroptve, ty já ráda,” povídá liška. “A kdo koroptev nesní, ten prohrál.” “Já to nebudu,” zasmála se liška a olízla si nos. Druhý den se na pasece sešli znova. Liška přinesla v hubě koroptvičku, položila ji do trávy a povídá: “Tahle koroptvička je pro tebe. A teď mi dej tu mou.” Cipísek sáhl do kapsy a podává lišce bramboru. Liška do ní jen strčila nosem.

“Co mi to dáváš? Řekla jsem koroptev.” “Tuhle přece leží,” povídá Cipísek a ukázal na bramboru. Liška se rozčilila. “Proč křičíš?” povídá Cipísek. Liška uhodila bramborou o zem. “Měl jsi přinést koroptev, a přinesl jsi tohle!” “Přinesl jsem koroptev střílenou motykou,” povídá Cipísek. Liška překulila bramboru v hubě, ale hned ji vyplivla a utekla z paseky. Cipísek zvedl z trávy koroptvičku od lišky, šel domů a tam řekl: “Než se upeče, rozmyslím si, jak předběhnout jelena.”

Zdroj: http://pohadky-online.eu/cipisek/jak-cipisek-prechytracil-lisku/