Jak Cipísek a Volšoveček pomáhali Rumcajsovi s vojnou

zobrazeno 66×

Vložil(a): MiskaTekk, 28. 6. 2017 2.49

Jednou jičínský knížepán zadupal, až se v kredenci převrhla konvička. “Co vás tak rozzlobilo, mon šér?” povídá kněžna. Knížepán zrudl jako krocaní podvěšení. “Zlobí mě, že se v lese Řáholci neuznává můj majestát. A to všecko ti dva, Rumcajs s Cipískem.” Kněžna stiskla nehet k nehtu. “Ptal jste se na radu rychtáře?” “Líčil na ně už sedmkrát, a vždycky mu otočili léčku,” mávl rukou knížepán, až se mu krajka ošlehla kolem kotníků. A že mu s tím neporadil ani jenerál, ani maršálek. “A co císařpán ve Vídni?” řekla kněžna. “Po dvakrát už nevyšlo ani císařpánovi,” mávl rukou knížepán. “Do třetice si císařpán doloží, když po dvakrát byl lidem kvůli Rumcajsovi pro plezír,” řekla kněžna. “Jste má chytrá lištička!” A knížepán si hned poslal pro písaře.

Knížepán předříkával a písař psal: Protože mě loupežník Rumcajs a jeho synek Cipísek pořád infám sužují a stojím tu bez rady, ať císařpán sám milostivě rozhodne, jak na ně. Potom namazali kola u kočáru a lokaj Fricek se vypravil s psaním do Vídně. Když císařpán uviděl psaní s třemi pečetěmi, řekl, aby šli všichni pryč, že si to radši přečte sám. Když dočetl, zapnul si knoflíky u kabátu a vyhlásil: “Krucityrkn, v Jičíně pořád ještě vládnou ty loupežnické pořádky, a to je proti mé císařské reguli. Zbubnujte dvanáct kumpanií vojska a osedlejte mi koně, já se tam vypravím.” Ráno mu stálo pod oknem dvanáct kumpanií vojska a bílý kůň. Císařpán si vylezl do sedla, zeptal se, kudy k Jičínu, a švihl šavlí: “Mašíren marš!” Za městem přesedl do kočáru, ale těch dvanáct kumpanií šlo pořád za ním.

V Řáholci se ještě nedoslechli o císařském tažení. Manka hospodaří v jeskyni a Rumcajs se pokojně dívá, jak se mu z vousů rojí lesní včely. Cipísek s Volšovečkem počítají pod rybničním břehem raky, aby měl Volšoveček pořádek v hospodářství. “Jsou s nimi jen starosti,” postěžoval si Volšoveček, protože raci se musejí počítat pozpátku. Taky Cipísek se mračil, že nikdy neví, jak se vyznat v obrácených račích počtech. Rumcajs, aby nepoplašil včely, na to tiše povídá: “I když jde něco rubem rub, kdoví k čemu to může být dobré.” A vtom tam přiletěla poštovní sojka. Blýská modrým pírkem jako na poplach a volá: “Už jsou jen míli od Jičína! Je to dvanáct kumpanií vojska a vpředu jede sám císařpán!” V Jičíně se císařpán ani nezastavil, jen křikl na knížepána do okna: “Kudy na Řáholec?” Knížepán mu ukázal. A už k polednímu stisklo dvanáct kumpanií les Řáholec jako do louskáčku. “Kruciš,” povídá Rumcajs, “tenhle křemínek bude těžko k překousnutí.”

Odpoledne dal císařpán kolem Řáholce troubit pro strach. A rozkázal, aby se troubilo až do zítřka. Pak vojsko půjde útokem. “Kruciš,” povídá Rumcajs, “jestli dopustíme císařpánovu vůli, lapí nás jako králíky.” Naporučil Cipískovi s Volšovečkem, aby se dívali, co bude dál s vojskem. Sám odešel do jeskyně a povídá Mance: “Posbírej všecky hábky, co tu kde visí, a ušij z toho pro Cipíska vojenské šaty. Ale musí to být šatičky císařpánovi pro závist.” Manka šaty ušila a Cipísek si je oblíkl. Ty šaty byly tak pěkné, že to každému zvedalo ruku k čepici. “A teď vyjdeš z lesa a budeš se procházet císařpánovi rovnou na očích,” naporučil dál Rumcajs. Cipísek to udělal, císařpán po něm blýskne očima a povídá si: “To aby mi trůn ujel pod zadkem, ten loupežníček je jako vytrakslovaný!” A blýskl očima po svých kumpaniích a zdá se mu, že je to hromada otrhánků.

Hned dal krejčím v Jičíně vyřídit přísný vzkaz, že přes noc musejí ušít glanc šaty pro ty jeho kumpanie. Krejčí se chytili za hlavu, že se to nedá stačit. Císařpán jim poslal nový vzkaz: “Jestli to nestihnete, nebudete se po ránu mít už za co chytit.” Když se to dověděl Rumcajs, povídá Volšovečkovi: “Teď je pravý čas. Vyveď z rybníka všecky raky a nabídni je jičínským krejčím za střihače.” Volšoveček zapískal obráceným dechem račí znamení, a raci ven z vody a rovnou za ním. Volšoveček je provedl škvírou mezi kumpaniemi a v Jičíně je roznesl po krejčích. “Glória tobě, Volšovečku,” oddychli si krejčí. “S takovou pomocí si zachováme hlavu mezi rameny.” Raci stříhali, krejčí šili. Ráno to odnesli císařpánovi a on si jen mlaskl: “Manifik.” A dal své kumpanie vymustrovat těmi novými šaty. Sotva si poslední voják z dvanácté kumpanie dopnul poslední knoflík, poručil císařpán zvlášť silně zatroubit. “Kruciš,” povídá na kraji Řáholce Rumcajs, “teď císařpán požene na hurá.” Manka maličko zbledla a strčila Cipíska za širokou sukni. Volšoveček se ohlídl po rybníce. “Musíte se svěřit mému loupežnickému rozumu,” povídá mírně Rumcajs. A císařpán zamává praporem a křikne: “Forverc! Ánaván! A rovnou na ty loupežníky!”

Kumpanie vykročí, an cvaj, an cvaj, ale vtom se vojákům nohy divně zkřížkovaly. Místo forverc, všecko curyk. Upaluje to dozadu, patami napřed. To jak vojáci měli šaty stříhané pozpátku po račím. Císařpán se chvíli díval, pak uplivl císařpanskou slinu a šel taky. Cestou přes jičínský rynk křikl knížepánovi do okna: “Nkryticurk!” Ono už mu taky zadrhávalo do račího.

Zdroj: http://pohadky-online.eu/cipisek/jak-cipisek-a-volsovecek-pomahali-rumcajsovi-s-vojnou/

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

Naši partneři

© 2013 - 2018 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. v pořádku více informací