Hurá jdeme do světa

Vydala se trumpeta na zkušenou do světa. Prochází se po jehličí, tradá - tóny cvičí. A tu v mechu blízko klád vidí tlustou basu stát. ,,Slunce už je za horama, řekni, co tu děláš sama?". Basa bručí nesměle: ,, Čekám na své přátele." A pak tiše hubuje, na lidi si stěžuje : ,, Nikdo na nás nechtěl hrát. Prach nám sedal na kabát. A to pro kapelu není. Kdepak my, a zahálení! Štěstí nám tu nekvete, tak se projdem po světě." Mezi poli, za tratí, cestička se klikatí. Po cestičce v řadě jdou balalajka s kytarou, harmonika dudy vede, buben na pianu jede. Housle smyčec prohání, vozembouch se uklání. Heligon, ten sotva dýchá, štíhlá harfa jenom vzdychá. Průvod končí činely a klarinet veselý. Borovicím dech se tají, jak do kroku vyhrávají. Vyšlapuje zvesela celá velká kapela. ,, Hurá, jdeme do světa, povede nás trumpeta." Jdou a noc se zatím blíží. Jdou a tma jim cestu kříží. Klopýtají přes kořeny. V temné noci les se změní. Všechny cesty ve tmě mizí. Noční les je rázem cizí. ,, Počkáme až na ráno," rádí tiše piano. ,, Stejně cestu nenajdeme," bručí basa rozzlobeně. ,,Kdo se tu teď vyznat má? Samé stromy, samá tma!" Ze smrku se sova klaní. ,, Jděte jako na pozvání. Právě dneska celý les slaví velký lesní ples. Svítit budou svatojánci, vy nám zahrajete k tanci." Už kapela forte hraje. Že písnička veselá je, celý les si s chutí skočí. Celý les se v kole točí. A když ráno skončil bál, kapela šla o dům dál.

Autor: Jaroslava Pechová