Hrnečku vař 2

V jedné vsi žila chudá vdova. Měla dceru Elišku. Eliška s maminkou bydlely v malé chaloupce. Měly jen několik slepic a malou zahrádku.
Vdova chodila v zimě do lesa pro dříví, v létě chodila na louku k lesu a trhala tam sladké jahody. Doma potom vařila jahodovou kaši.
Eliška chodila každý týden do města na trh a prodávala tam vejce.
Jednou v létě vdova onemocněla ařekla Elišce:
„Běž na louku a natrhej tam jahody. Uvaříš mi jahodovou kaši.“
Eliška si vzala hrneček na jahody a kus chleba a šla. Na louce rostlo plno červených jahod. Eliška je trhala a dávala do hrnečku. Brzy byl hrneček plný jahod. Eliška vešla do lesa a sedla si do mechu. Vzala chléb a začala obědvat. Najednou stála vedle Elišky malá stařenka. Šaty měla špinavé. Na hlavě měla šátek a v ruce držela hrneček.
„Moje milá Eliško,“ povídá ta stařenka, „mám veliký hlad. Dva dny jsem nic nejedla. Dáš mi kousek chleba?“
Eliška se usmála:
„Dám Vám chleba, stařenko. Dám Vám ten chleba celý.“ řekla Eliška a dala stařence celý svůj oběd.
„Děkuji Ti, Eliško,“ povídá stařenka, „jsi hodná. Musím Ti také něco dát. Dám Ti tento hrneček. Doma postav hrneček na stůl a řekni:
„Hrnečku, vař!' A hrneček Ti navaří dobrou kaši. Až budeš mít kaše dost řekni: ,Hrnečku, dost!' A hrneček vařit přestane.“
Eliška vzala hrneček, chtěla stařence poděkovat, ale stařenka už byla pryč.
Eliška přišla domů a pověděla mamince o stařence a o hrnečku. Potom postavila hrneček na stůl a řekla:
„Hrnečku, vař!“
A opravdu. V hrnečku se začala vařit kaše. A bylo jí víc a víc. Hrneček byl za chvíli plný kaše. Eliška poručila:
„Hrnečku, dost!“ a hrneček přestal vařit. Eliška s maminkou si sedly ke stolu a pustily se do jídla. Kaše byla výborná. Po jídle vzala Eliška do košíku několik vajec a šla do města. Přišla na trh a chtěla vejce prodat. Ale na trhu bylo málo lidí a Eliška prodala vejce až večer. Vdova s hrnečkem čekala doma na Elišku. Ale Eliška se stále nevracela. A vdova už měla zase chuť na kaši. A tak vzala hrneček a postavila ho na stůl a řekla:
„Hrnečku, vař!“ A hrneček vařil.
Vdova šla do komory pro misku a lžíci. Ale když se vrátila, polekala se: kaše už tekla z hrnečku na stůl, ze stolu na lavici a z lavice na zem. Vdova zapomněla, co má povědět, aby hrneček přestal vařit. Přikryla hrneček miskou. Ale miska spadla na zem a rozbila se. A hrneček vařil dál. Kaše bylo víc a víc. Už jí byla plná chaloupka. Vdova musela utéct na zahrádku. A za chvíli už kaše tekla okny a dveřmi ven z chaloupky. Pak tekla na silnici. A po silnici na náves.
Eliška se konečně vrátila z města domů. Když uviděla, co se stalo, zavolala:
„Hrnečku, dost!“ A hrneček přestal vařit.
Ale když se sedláci vraceli z pole domů, nemohli kaší projet. A tak se nakonec museli tou kaší prokousat.