Hloupí čerti a chytrý švec

Byl jeden švec chudobný a ten již od bídy nevěděl, co má dělat. Měl moc dětí a žádné živobytí a nikdo mu nechtěl pomoci. Už se mu ani nechtělo zůstávat naživu a v zoufalství si umínil, že se oběsí. Vzal provaz a šel do lesa. Jak tak jde, rozhlíží se po lese, který strom by se mu lépe hodil. Najednou uviděl čerta. Ten se ševce zeptal:
„Co Ty tady vyhlížíš?“
Tu dostal švec nápad. Povídá:
„Hledám tu pěkný strom, nadřu si z něj lýko a budu chytat Vaše čertí dětičky.“
Švec totiž věděl, že čerti a hastrmani se lýka bojí. Nezklamal se.
• Čert se ulekl a honem povídá:
„Co za to chceš, když nás necháš na pokoji?“
„Přineseš-li tolik peněz, co budeš moci najednou unést, nechám Vás.“
Čert honem kýval, že ty peníze přinese, a utíkal zpátky do pekla. Tam se ho hned ostatní čerti začali vyptávat, co nového na světě uviděl. Čert jim pověděl, jak tam jeden švec chodí po lese a hledá lýčí, aby jim chytal a svazoval jejich čertí dětičky. To bylo zděšení v pekle! Všichni honem povídali, jen ať mu zaplatí, aby je nechal na pokoji. Čert tedy popadl velký pytel peněz, až pod ním námahou funěl, a honem k ševci. Ten se v duchu smál. Poručil čertovi, aby mu složil pytel u domku a víckrát aby se neobjevoval. Nakoupil si koně a krávy a zvířata, pořídil si pole a bída byla tatam.
Čert letěl zpátky, aby už zase byl doma. Sotva však přišel, čerti hned okolo něho. Zdálo se jim, že zaplatili moc, a poručili mu, aby šel k ševci a zápasil s ním. Kdo bude silnější, toho ty peníze budou.
Čert tedy šup zpátky na svět a šel rovnou k ševcové chalupě. Tam zavolal a řekl ševci:
„Ty, já jsem Ti těch peněz za to dal moc, abys nás nechal. Budeme spolu zápasit, a který budeme silnější, toho ty peníze budou.“
Švec přemýšlel, jak by čerta přemohl. Vzpomněl si, že na jednom místě v lese spává a odpočívá medvěd. Řekl proto čertovi:
„Bojím se, že bych Ti ublížil. Víš-li co? Pojď se mnou do lesa. Mám tam staříčka ..... dědečka, devětadevadesát let starého. Udeříš-li tím stařičkém o zem, bude to, jako bys udeřil mnou.“
Čert šel tedy se ševcem do lesa. Tam mu švec ukázal, kde ten staříček leží, a povídal:
„To je on, jdi s ním zápasit. Jestli udeříš jím, udeříš i mnou.“
Čert se hnal k pelechu a začal medvěda tahat, aby ho vzbudil. Říkal mu přitom:
„Pojď, budeme zápasit, který kterým o zem udeříme!“
Rozlícený medvěd však chytil čerta a praštil jím o zem, až se čertovi v očích zasvítilo, a zase si lehl. Čert však utekl do pekla. Když se ostatní čerti vyptávali, kdo byl silnější, řekl jim:
„Nechci s tím člověkem nic mít, to musí být člověk potvora. Má dědečka devětadevadesát let starého a ten mě tak vyplatil, že jsem až skoro oslepl, když mnou o zem udeřil. Jakou sílu musí teprve on sám mít?“
Čerti se lekli, ovšem mudrovali dál, že těch peněz moc ševci dali. Vybrali tedy jiného čerta, aby šel k ševci a řekl mu, že budou spolu závodit. Kdo bude rychleji běhat, toho že ty peníze budou.
Druhý čert šel k ševci a povídal mu, že spolu teď musí závodit v běhu, a který bude rychlejší, toho že ty peníze budou. Švec si věděl rady:
„Mám chlapce tři dny starého. Když jeho předběhneš, předběhneš i mne.“
Čert se ptal, jak se ten chlapec jmenuje. Švec mu řekl, že Jankeš, a zavedl čerta k stromu, pod nímž měl zajíc, pěkný janek, svůj pelech. Čert začal křičet:
„Jankeši, vstávej, budeme se předhánět!“
Zajíc se lekl, vyskočil a vůbec nečekal, až se s ním čert k běhu srovná. Utíkal pole ..... nepole, křoví ..... nekřoví, trní ..... netrní, až přiběhl k hlubokému potoku. Čert za ním, nic nedbal, že se cestou o roští potrhal. Když však přiběhl k potoku, spadl z břehu a celý se potloukl. Než vstal a vzpamatoval se, byl Jankeš už dávno na kopečku. Čert pochopil, že prohrál. Vrátil se zpátky do pekla a povídal:
„To je člověk potvora, s ním už nechci nic mít. Má tři dni starého chlapce a toho jsem nemohl dohonit. Jak bych teprve starého ševce dohonil!“
Přišel k němu třetí ďábel a řekl mu:
„Vy jste ale hloupí. Teď půjdu já k tomu ševci a zkusím jeho sílu.“
Když ten třetí čert přišel k ševci, povídá:
„Dal jsem Ti těch peněz moc, budou patřit tomu, kdo z nás je silnější. Budeme nosit koně kolem lesa: který toho koně třikrát obneseme, toho ty peníze budou.“
Švec vybral z konírny nejpěknějšího koně a vedl ho k lesu. Když přišli k lesu, čert mu povídal:
„Nes!“
Ale švec mu řekl:
„Neponesu já, první musíš nést Ty!“
Čert tedy vzal koně na záda a šel kolem lesa. Kůň sebou házel a kopal kolem sebe, čert funěl tíhou a naříkal pod ranami kopyt, unést však nemohl, proto několikrát odpočíval. Švec mu potom povídal:
„Ty sis odpočal, ale já nebudu odpočívat. Tys nesl koně na zádech, ale já ho ponesu mezi nohama.“
Potom si vyskočil na koně, šlehl ho prutem a oběhl les třikrát za chvilku. Řekl pak třetímu čertovi:
„Vidíš, jsem silnější než Ty!“
Čert šel zpátky do pekla a povídal ostatním:
„To je věru člověk potvora, nechci s ním nic mít. Já jsem nesl koně na zádech a sotva jsem ho unesl; a on ho vzal mezi nohy, ještě ho prutem šlehal a kůň ho hned třikrát kolem lesa obnesl.“
Čerti však ještě nedali pokoje. Poslali čtvrtého ďábla, aby šel k ševci, že budou o závod pískat. Který bude lépe pískat, toho že ty peníze budou. Čert tedy šel k ševci a povídal:
„Pískej!“
Švec porozuměl, že mají závodit v pískání. Řekl tedy: ,. Pískej Ty napřed!“
Čert pískl ponejprv, a list ze stromu sletěl; a jak pískl podruhé, větvičky padaly; a jak pískl potřetí, větve letěly. Švec povídal:
„Ty jsi již pískal třikrát a letělo listí, větvičky a větve. Ale já jak budu pískat, budou se stromy vyvracet. Nechceš-li o oči přijít, zavaž si je.“
Čert se lekl a řekl:
„Ó bratře, zavaž mi je!“
Švec mu oči zavázal. Pak se ohlédl na všecky strany, kde by našel lepší klacek. Jak ho viděl, vzal si ho hned do ruky, naplivl si do dlaní, pískl, čerta tím klackem přes hlavu říznul a říkal:
„Vidíš, já jsem Ti povídal, že poletí stromy!“ Čert ho prosil, aby už nepískal, že ho hlava bolí. Ale švec na to nic nedbal a řekl:
„Když jsi Ty třikrát, já musím také třikrát!“ Pískl a zas ho tím klackem přes hlavu říznul a tak až do třetice.
Čert strhl šátek z očí a nedíval se, je-li který strom vyvrácený nebo není. Utíkal do pekla a odtamtud potom nikdo už nikdy nepřišel ševce pokoušet.