Hlemýžď a růžový keř

zobrazeno 655×

Vložil(a): dáša, 5. 4. 2016 15.52

Kolem zahrady byl lískový plot a za ním pole a louky s kravami a ovcemi, ale uprostřed zahrady kvetl růžový keř a pod ním seděl hlemýžď. V tom hlemýždi něco bylo, totiž on sám.
„Jen počkejte, až nadejde můj čas!“ řekl. „Pak vykonám víc, než abych vyháněl pupence, dával lískově oříšky nebo poskytoval mléko jako krávy a ovce.“
„Hrozně mnoho od Vás očekávám,“ povídal růžový keř. „Směl bych se zeptat, kdy to bude?“
„Já si dám na čas,“ řekl hlemýžď. „Vy najednou tolik pospícháte, a to pak není v nadějích tolik dychtivosti!“
Za rok ležel hlemýžď přibližně na témž místě, v slunečním svitu pod růžovým keřem, kde rašila poupata a rozvíjela se v růže, stále čerstvé, stále nové. A hlemýžď napůl vylezl, vystrčil tykadla a zaseje zatáhl.
„Všechno vypadá jako loni, nenastal žádný pokrok. Růžový keř má zase jenom ty své růže, dál se nedostal!“
Uplynulo léto, uběhl podzim a na růžovém keři stále vyrážela poupata a kvetly růže, dokud nenapadl sníh a nenastalo vlhké a nevlídné počasí. Tu se keř sklonil k zemi a hlemýžď zalezl do země.
Pak začal nový rok a zase se objevily růže i hlemýžď.
„Teď je z Vás už staré koště,“ povídal hlemýžď „abyste hleděl pomalu odejít. Dal jste světu všechno, co ve Vás bylo. Jestli to mělo nějaký význam, to je otázka, o které jsem neměl čas přemýšlet. Ale jedno je zřejmé, že jste neudělal ani to nejmenší pro svůj vnitřní vývoj, protože to byste byl asi ze sebe vydal ještě něco jiného. Můžete to ospravedlnit? Brzo z Vás budou jenom trny! Rozumíte, co Vám říkám?“
„Děsíte mě,“ řekl růžový keř. „Ještě jsem o tom nepřemýšlel.“
„Ovšem, přemýšlení Vy jste nikdy moc nepěstoval! Snažil jste se vůbec někdy ospravedlnit sám před sebou, proč kvetete a jak k tomu vůbec dochází? Proč tak a nejinak?“
„Ne,“ odpověděl růžový keř. „Rozkvétal jsem radostí, protože jsem nemohl jinak. Slunce tak teple hřálo, vzduch dýchal takovou svěžestí, pil jsem jasnou rosu i vydatný déšť, dýchal jsem a žil! Z půdy do mne stoupala síla, shora přicházela taká, cítil jsem štěstí, stále nové a stále větší, proto jsem také musel vždycky kvést. To byl můj život, nemohl jsem jednat jinak!“
„Vedl jste velmi příjemný život,“ řekl hlemýžď.
„Jistě! Všeho se mi dostalo!“ přisvědčil růžový keř. „Ale Vám se dostalo ještě větších darů! Patříte mezi přemýšlivé, hloubavé povahy, máte velké nadání, které uvede svět v úžas.“
„Na to vůbec nemyslím,“ řekl hlemýžď. „Na světě mi nezáleží ! Co je mi do světa? Já si stačím ve všech směrech sám.“
„Ale neměli bychom my všichni tady na zemi dát ostatním, co můžeme nejlepšího? Poskytnout jim, co je v našich silách? Ovšem, já jsem dával jenom růže, ale co Vy? Vám se dostalo takových darů, a co jste dal světu a co mu dáváte?“
„Co jsem mu dal? Co mu dávám? Plivám na něj! K ničemu není a nezajímá mě. Dávejte mu květy, to je také všechno, co mu můžete dát! A líska ať mu dává oříšky, a krávy a ovce mléko, pro každého se najde spotřebitel. A já ho mám sám v sobě. Zalezu sám do sebe, do své skořápky, a tam zůstanu. Svět mě nezajímá!“
A pak zalezl hlemýžď do svého domečku a zalepil jej.
„To je tak smutné!“ řekl růžový keř. „Nemohu při nejlepší vůli takhle zalézt, musím se stále rozvíjet a musí na mně kvést růže. Lístky opadají, vítr je odvane pryč! Ale přece jsem viděl, jak jednu růži vložila hospodyně do zpěvníku, jiná z mých růží se octla na ňadrech krásného děvčete a jinou políbila v blažené radosti dětská ústa. To mě nesmírně potěšilo, to bylo pravé požehnání. To je moje vzpomínka, můj život!“
A růžový keř v nevinnosti rozkvétal a hlemýžď lenošil ve svém domečku, protože mu do světa nic nebylo.
A ubíhala léta.
Hlemýždě pochovala země, růžový keř pochovala země; rovněž růže ve zpěvníku se rozpadla v prach, ale v zahradě kvetly nové keře růží, v zahradě rostli noví hlemýždi, zalézali do svého domečku, odplivovali, do světa jim nic nebylo.
Máme začít zase od začátku? Příběh by se nezměnil.

Zdroj: www.abatar.cz

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů