Franta, Tomáš a vzteklý pes

Ahoj děti, dnes bych vám rád vyprávěl další příhodu kamarádů Franty a Tomáše. Opět byli u babičky na prázdninách. Kromě babičky a dědy bydlel v chalupě také jejich pes Bariš. Nebyl to velký hlídací pes, jen takový obyčejný voříšek. V domě se ale těšil velké oblibě. Kluci si s ním rádi vždycky hráli, ale protože Bariš už byl postarší pán, tedy psík, dával přednost škrábání, lechtání a číhání v kuchyni, aby rychleji než babička ukořistil padající dobroty. Hoši si toho dne hráli na půdě, když najednou uslyšeli naléhavé volání babičky. Podle hlasu poznali, že je zle, protože jinak klidná babička s nervy z oceli, vyškolená řadou letních prázdnin s oběma výtečníky, neměla takové poplachy ve zvyku. „Ogáří, rýchle semka dólu!“ Oba sjeli po zábradlí dolů jako blesk. Když dopadli na zem, málem zavalili chudáka Bariše. Ten se na podlaze škubal, kroutil se, hrabal packami a od tlamy mu šla pěna. Bábrlinka chvíli přemýšlela a pak kamenným hlasem pronesla: „Ogaři, asi chýtil tu vztéklinu, co furt hlásíjú rozhlasem, že ju majú lišky. Hoší,“ zavelela babička, „Bariša musíme zachránit, je to na vás, budete na veteríně rychléš, než já!“ Ovšem jediný dopravní prostředek pro ogary bylo babiččino a dědovo kolo s nosičem. A tak Bariša naložili do košíku. Leč Barišovi se to vůbec nelíbilo, přepadl přes okraj, první letěl do škarpy Franty a na něho Bariš a Frantu celého oslintal. Když doběhl Tomáš ke krajnici, vyděšeně vyvalil oči a pronesl katastrofickým hlasem: „Tak, a vzteklinu máš aj ty!“ Franta začal něco zmateně koktat, leč Tomáš ho zarazil: „Teď o tom nepřemýšlej, první v pořadí je záchrana chroptícího Bariše.“ Jenže to se řekne nepřemýšlej. Když naskočili na kolo, Frantovi se vybavila ta obrovská jehla se stříkačkou, kterou mu budou píchat do břicha a jiné příšerné nemocniční mučidla a nástroje. Šlápl tak do pedálů, že předjel Trabanta, policejní radar mu naměřil nepovolenou rychlost a teta Tónka sháněla rozprášené husy ještě večer a nasbírala i dost peří na menší polštář. Na veterinu vpadli jako velká voda. Rozrazili dveře tak prudce, že paní veterinářka úlekem málem shltla propisku, kterou zrovna okusovala. „Bariš má vzteklinu a pokousal Frantu!“ vyhrkl Tomáš. „Dejte ho na stůl, ať se na něho podívám“ rozkázala veterinářka a vyplivla zbytky propisky. Bariše si pečlivě prohlédla, pak ho chytla za tlamu, silou mu ji otevřela, šáhla dovnitř a vytáhla – kost. Drůbeží kost, kterou starý nezbeda Bariš ukradl babičce v kuchyni. Bariš sebou rázem přestal škubat, posadil se a vyplázl úlevou jazyk. „Tak tady máte, hoši, tu vaši vzteklinu.“ A tak Franta nakonec na vzteklinu neumřel.

Autor: Alena a Ondřej Fischerovi