Ferda v mraveništi: 19. Nakonec o početním příkladu

No to byste měli vidět, jak to potom vypadalo. Pověst o Ferdově veselé jízdě se roznesla ještě rychleji než chmýří pampelišky. Brzo přicházely k mraveništi celé průvody novomanželů. „Prosím Tě, Ferdo, my Tě známe, víš, tenkrát u rybníka ..... “ nebo „tenkrát u žlutého kamínku,“ nebo „tenkrát, když pršelo, jsme se potkali ..... “ Každý ohlašoval, že zná Ferdu odněkud odjinud, ale všichni chtěli totéž. „Prosím Tě, mohl bys nás také tak pěkně povozit ?“ 
Ferda byl na roztrhání. Dělal svatební cestu všem. A zadarmo. Ba přistavěl ještě jednu světnici s bicyklem pro krmení capartů. U sloupku byl přimontován bicykl. Kolem stáli hladoví caparti, na bicyklu seděl Nožička, jezdil dokolečka a krmil caparty medem. To se všem líbilo! Zavedou to i ve svých mraveništích. 
Trumbelínek to chtěl první den s rozdáváním medu sám zkusit, ale spadl a tak se polepil, že ho potom caparti celé dva dny olizovali, než ho od medu docela očistili. 
„A těm maličkým neukážeš nic?“ Nu ovšem. I ty maličké Ferda povozil. Jenže pro ně udělal ve své veselé jízdě ještě jeden světelný obraz. Postavil tam tabuli se špatně vypočítaným příkladem a vedle tabule stál za trest capart, který to tak popletl. Nu, kdo se podíval na tabuli, ten se otřásl. 
Namouduši, Ferda věděl, komu to ukazuje, protože jeho caparti se také otřásli. Brrr! Takhle počítat! To je hrůza. 
To se potom všichni caparti dobře učili! Ale nedělalo jim to velké obtíže. Vždyť to byli Ferdovi odchovanci. 
A co z nich potom vyrostlo? Z těch, kteří neměli křídla? Samí dobří dělníci. Všechno postavili, všechno dovedli, všechno donesli, všechno spravili. Každý z nich připadl na něco dobrého, každý z nich něco vymyslel. A všichni nosili červené puntíčkované šátky. 
„Mravenečku, nejsi Ty náhodou Ferda Mravenec?“ 
„Jsem.“ 
„A ty?“ 
„Já jsem také Ferda Mravenec.“ 
„Nepovídejte, přece nemůžete být oba praví Ferdové!“ 
„Ale ano, my jsme přece všichni praví Ferdové! Copak nevidíte? Všechno umíme, všechno postavíme, všechno spravíme ..... !“ 
„I Vy Ušáci, já vím, že to umíte, ale já hledám Ferdu Mravence, toho jediného.“ 
Pomozte mi, děti, hledat. Nemohu ho najít. Až uvidíte v lese nějakého mravenečka, optejte se ho. Ale dejte si pozor, mravenečkové jsou dnes mazaní, a nemají-li právě šáteček kolem krku, jistě Vám řeknou, že si jej nechali doma, aby si jej neumazali, šibalové. 
A docela jistě se bude každý ohánět tím, že všechno dovede, všechno spraví, všechno přinese a všechno vymyslí. 
Ale toho Ferdu poznáte mezi nimi snadno. 
Protože ten to všechno dovede dvakrát lépe. 
Já to vím.

Autor: O. Sekora