Ferda v mraveništi: 15. Jak Trumbelínek lítal ve vzduchu a královna nahmatala křídla

Cizí mraveniště bylo opravdu na spadnutí. Naši mravenci se už na to připravili. Cestou sbírali kdejaký kousek dřeva, každý vhodný kamínek. Za chvíli se to nad jejich průvodem ježilo jako chloupky na housence. 
Vrhli se do práce jako diví. Ferda vedl zedníky a nejenže všechny chodby opravili, ale postavili tam pro caparty a mladé mravence i tělocvičnu s kolovadly, a v chodbičkách, které šly z kopce, udělali skluzavky, po kterých se všichni mohli vozit na zadečku. Kuřihlásek zase vedl lovce a za chvíli se vracel s celým stádem mravenčích krav. Na největší seděl Trumbelínek a zpíval si: 
„Jede voják na svém koni, jede do boje!“ Cizí mravenci mu chtěli připravit slavnostní uvítání, ale těsně před vchodem vyhodila kráva zadkem a Trumbelínek přelétl přes její hlavu přímo mezi mravence. 
„To se mu nepoštěstilo,“ pištěl Kuřihlásek. Mravenci však Trumbelínka chytili a začali ho hned vyhazovat do výšky jako vojáci, když si chtějí s kamarádem zadovádět. 
Netrvalo dlouho a všechna práce byla hotova. I do špižírny nanosili zásoby jídla, a nakonec je pozvala královna, aby se šli podívat na jejich jedinou naději, na poslední dvě kukly. 
Ležely v hajárně a byly značně veliké. Královna je láskyplně pohladila, ale sotva po nich přejela rukama, trhla sebou mocným překvapením. „Křídla,“ vykřikla v radostném úžasu, a neschopna dalších slov, dívala se jen na ostatní očima zalitýma slzami štěstí. 
Křídla! Královna ucítila, že kukly mají pod svým obalem křídla, to znamená, že se z obou kukel narodí okřídlené nevěsty, že z nich budou královny, které nanesou svému mraveništi nová vajíčka. 
„Slyšte, budeme mít nevěsty. Víte, jaké je to štěstí?“ rozplývala se. „Jak by to bylo krásné, kdyby mohly mít ženichy z Vašeho mraveniště, z kterého se rodí takoví zdatní mravenci jako ty,“ řekla ještě a podívala se na Ferdu. 
„A budeme my vůbec mít nějaké ženichy? Mají také u nás některé kukly křídla?“ otázal se Ferda svých druhů. „Nevíme, nevíme,“ volali a nejisté se po sobě ohlíželi. 
„Tak rychle do mraveniště!“ zavelel Ferda. „Královno, zatelefonujeme Vám ihned zprávu, přichystejte si nějakého cvrčka!“ Do mraveniště se vraceli opravdu závodním tempem. Ferda doběhl první v čase 15 minut 27 vteřin 3 desetiny výborným stylem. Trumbelínek závod vzdal, protože na cestě šlápl do smůly a při běhu mu pořád přilepovala nohy k zemi. Měl zkrátka smůlu.

Autor: O. Sekora