Ferda v cizích službách: 19. Proč všichni chtěli, aby jim Ferda stavěl

Panečku, bylo by čemu se divit. Děti by se jistě divily obyčejným larvám chrostíků v jejich domcích z písku a třísek. Ale kdyby viděly domečky, které postavil Ferda, nevyšly by vůbec z úžasu. 
Když totiž Ferda dovykládal třetí pohádku, byly domky všech larviček hotovy. Opravdu, jeden byl pěknější než druhý, a nejen pěknější, ale i podivuhodnější. Ferda nestavěl jen obyčejná pouzdra nebo rourky, jako to mají druzí chrostíci. Postavil larvičkám opravdové domky se střechami, okny, výklenky i věžičkami. Před okny byly zahrádky pro vodní rostliny, střechy vykládal pestrými krovkami brouků, na střechy stavěl větrníky. A některým larvičkám, které nejlíp poslouchaly, udělal Ferda pravé divy. 
Jedné larvičce postavil lokomotivu tak dlouhou, jakou nedostanete ani v hračkářském krámě. Vpředu mohla vyhlížet ven a po boku lokomotivy měla otvory pro nohy. Když se chtěla rozjet, roztočila nohama kola a už se sunula po dně. Jej, to bylo ve vodě pozdvižení. Mračno rybiček připlulo k lokomotivě a rybička, která připlula první, se zachytila nad komínem a dělala kouř. To bylo krásné! Každá rybička chtěla být potom první, aby mohla dělat kouř. 
Larvičce, která byla nejpozornější, která vždy věděla o všem, co se kolem šustlo, postavil Ferda domek s rozhlednou a se zvoničkou, aby mohla zazvonit, když se blížil nějaký nebezpečný nepřítel. Na to znamení se všecky larvičky schovaly do svých domků, aby na ně nikdo nemohl. 
Jiné larvičce, která se zase nejvíc bála, udělal Ferda kryt jako z betonu a pokryl jej ježčími bodlinami. Nu, s takovým domkem ji jistě nebude chtít nikdo spolknout. 
Potom tam ještě byla jedna larvička, která chtěla mít všechno nejkrásnější, nejmilejší, nejvystrojenější a Té udělal Ferda pravý letohrádek. Vpředu byla veranda se stříškou, po bocích výklenky s vyhlídkami. Vzadu byl bílý dívčí pokojíček se záclonkami. Také kuchyňka s tak malým nádobíčkem, že byste si na polévkovou mísu museli vzít zvětšovací sklo. A když do vody svítilo hodně slunce, mohla si larvička nad sebou ještě rozevřít veliký červený slunečník. 
Byla z toho veliká sláva a všichni chrostíci a chrostice z okolí se chodili na ty divy dívat. Jej, ti by byli rádi, kdyby Ferda vystavěl takové domky a letohrádky jejich dětem. Všichni se k tátovi chrostíkovi měli a slibovali mu hory doly, když jim mravence půjčí, aby opatroval jejich děti. Ale chrostík ne, že jim ho nedá a Ferdu že propustí docela na svobodu. Jen tu ještě musí Ferda počkat na velikou slavnost, až se larvičky promění v mladé chrostíky. 
Ferda si tedy vystavěl na břehu domek, právě takový v jakém bydlil kdysi, měl se dobře, chrostíci mu každý den donášeli nějaké pochoutky, ale musel každý večer vykládat pohádky. Poslouchali velcí, malí, poslouchaly i všecky larvičky, až jednoho dne poslouchat přestaly. Vyrostly už tak, že jim domky skoro nestačily, zavřely tedy všechny dveře i okna a usnuly. Usnuly tajemným tvrdým spánkem, při kterém jim narůstaly dlouhé nohy, křídla a nová kůže. Měnily se v dospělé chrostíky. 
Ať spí. K Ferdovu domku se nahrnula každý den spousta mandelinek, komárů, vodoměrek, strakatých ploštiček, chroustků, ba občas přišla i veliká krtonožka, a Ferda pro ně vymyslel každý den jinou pohádku.

Autor: O. Sekora