Ferda v cizích službách: 17. Jak si housenka pletla kabátek

zobrazeno 1323×

Vložil(a): vendy.z, 2. 7. 2016 18.41

Za dvěma pasekami a třemi lesy byla jednou jedna housenka a ta se velmi ráda strojila. Každý den si ta fintilka česala svoje chloupky, pentličku do nich vázala, a když se náhodou setkala s nějakou jinou housenkou, nevykládala o ničem jiném než o tom, co se teď nosí. 
Když hodně povyrostla a přiblížil se čas, aby se proměnila v motýla, začala si plést kabátek. Ten si, víte, musí udělat každá housenka, než se promění v motýla. Jakmile je takový kabátek hotov, zabalí se housenka do něho celá a usne. Když se probudí a kabátek na ní praskne, není už housenkou, ale motýlkem, který může hned začít létat, kam chce. Tak se to děje se všemi housenkami. 
Ta naše housenka však měla velké trápení. „Prosím Vás, jaký si mám uplést kabátek, aby byl ze mne krásný motýl ?“ ptala se malé housenky, kterou potkala. „I to já nevím, paní, já si upletu, jaký mi napadne,“ odpověděla malá housenka. 
V tom přiletěl motýl bělásek. „Co Vy o tom myslíte, pane bělásku, Vy létáte hodně do světa?“ 
„Podívejte se na mne, paní,“ povídal bělásek, „já jsem celý bílý. Letos bude v módě bílá.“ 
Tak housenka začala plést bílou. 
Ale přilezlo po trávě slunéčko. Podívá se a povídá: 
„Kdepak bílá! Nevidíte, že jenom červená, puntíčkovaná ? My v tom chodíme všechny.“ 
Housenka tedy začala plést červenou, puntíčkovanou, ale ten bílý načatý kousek už nechala. 
Kde se vzal, tu se vzal, připlachtil nejkrásnější motýl, otakárek. „Vy si, paní, děláte červenou puntíčkovanou ? To jsem jaktěživ neviděl! Já bych nechtěl jinou než žlutou, černě páskovanou!“ A odplul jako nádherné zjevení. 
Housenka si rychle poslala pro žlutou a černou a začala k těm ostatním barvám připlétat žlutou, černě páskovanou. 
Za chvíli přibzučel zlatohlávek a hned poučoval: 
„Hleďte, dámo, já jsem právě vylezl z kukly. Ne? Já mám přece to nejnovější. Ne? A podívejte se, co mám? Zelenou, měňavou, jen se blyští a třpytl. Že jo!“ a točil se před housenkou na jedné noze. 
Housenka se zamyslela a pak vzala zelenou, měňavou a začala ji připlétat k ostatním. 
Nakonec šel kolem ještě cvrček. „Já se Vám divím, paní, že si děláte tolik starostí. Copak nevidíte na mně, jak je černá barva elegantní ? A to byste v ní měla teprve vidět mou manželku!“ 
Co měla housenka dělat? Černá barva byla opravdu elegantní. Dodělala tedy kabátek černou. Sotva byl hotov, začala si jej na sobě zapínat. 
Najednou letěl kolem pisklavý komár. „A jejej, jejej,“ pištěl, „paní, někdo Vás umazal!“ Ale když přiletěl blíž, viděl, že to není zamazané, že housenka má kabátek docela strakatý. 
„S dovolením, jaký z Vás bude motýl?“ ptal se honem zvědavě. Housenka však nevěděla. V zapnutém kabátku už pomalu zavírala oči a usínala. „Tak já se zeptám motýlů,“ zapištěl komár a odletěl. 
Ale motýlové to také nevěděli. „To jsme sami zvědavi, jaký motýl z ní bude, 
až jí kabátek praskne!“ řekli a začali spící kuklu hlídat, aby viděli, jakou barvu bude mít motýl, který z ní vyletí. Zdali bílou, či červenou puntíčkovanou, nebo žlutou s pásky, anebo měňavou zelenou, anebo černou. 
Čekali a čekali a střídali se v hlídání. 
Jednoho dne však našli kuklu prázdnou. Parádivá housenka se vůbec neproměnila v motýla, ale v noční můru, která lítá jen potmě. 
A nikdo nikdy neuviděl, jakou měla vlastně barvu. Pachtila se s barvami svého kabátku docela nadarmo. 
To se larvičky nasmály. A hned začaly mezi sebou brebentit a hádaly, jaký asi kabátek můra měla. Byly by se snad pohádaly, ale najednou se jedna z nich podívá na druhou a volá: 
„Co to na sobě máš ? Nějakou věžičku!“ A ta druhá volala: 
„A Ty máš nějakou verandičku!“ A ta třetí: 
„A na Tobě vyrostlo nějaké kolo!“ A byly by brebentily dále, kdyby na ně nebyl zavolal tatínek z rákosu: 
„Jděte už do vody!“ 
Tentokrát Ferda tatínka spatřil, ale ty dva chlapíky, kteří vypadali jako moli a kteří dnes zase jeho pohádku potají poslouchali, neuviděl. 
Však se také schovávali za každou trávu a řekli si jen: 
„Dnes se dáme do práce. Ferda bude brzo svoboden.“ 
„Tu noc potom spal Ferda špatně, pořád kolem sebe slyšel nějaké řezání a bouchání. Ráno si zase nachystal materiál a vypravoval třetí pohádku.

Autor: O. Sekora

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů