Ferda v cizích službách: 12. O hrozné hmyzí nestvůře, která má tatínka jako neviňátko

zobrazeno 1877×

Vložil(a): vendy.z, 2. 7. 2016 18.35

Druhý den se přihlásilo takové nějaké drobné šídlo, mrkalo malými očky, a to si Ferdu vzalo. 
Vlastně to vůbec nebylo šídlo. Mělo to tykadla, a když si to sedlo, skládalo si křídla pod sebe, dozadu. Docela jinak to sedalo než opravdové šídlo. Říkalo si Mravkolev Neviňátko. 
Uvázalo si Ferdu na provázek a letělo pomalu nad ním. Vypadalo to docela zábavně. Vypadalo to tak, jako by si vlastně Ferda vedl na provázku mravkolva. Jako by si ho byl koupil někde na pouti, kde prodávají plynové balónky a všelijaké podobné létací hračky. Však také za Ferdou běžel celý průvod zvědavých malých broučků, ale žádný se ho neodvážil optat, kde tu podivnou hračku koupil. 
„Mravkolev! To je divné jméno,“ řekl mravkolev Ferdovi důvěrně. „Pro mne se ani nehodí. Copak já, takové neviňátko, vypadám jako nějaký lev? Ale já se tak vlastně jmenuji kvůli svému synovi. Ten je totiž lev. Mravenčí lev. Opravdový divoký mravenčí lev!“ 
„Uáááááá!“ zařvalo to v dálce. Všichni, kdo byli okolo, se ihned rozprchli, jen Ferda musel zůstat, protože byl na provázku. 
„Slyšíš ho?“ otázal se pyšně tatínek Neviňátko. „To je on. Můj syn!“ Ferda zbledl. Už v mraveništi slýchával o malém mravenčím lvu, který požírá samé mravence. myslel si však vždycky, že je to jenom pohádka. 
„Uáááááá!“ zaznělo zase, až se tráva zatřásla. Snad ho mravkolev nevede k němu ..... Propánečka, snad lev Ferdu nesní? 
„Uáááááá!, Uáááááá!“ zaznělo znovu, až se kameny sypaly. „Ten má pěkný hlásek!“ rozplýval se radostí tatínek. „Takový zdravý hlásek. Jistě už má hlad!“ 
„Uáááááá!, Uáááááá!, Uáááááá!“ Ferda už nemohl strachem ani jít. Jeho nový pán ho za sebou jenom táhl. 
„Neboj se,“ chlácholil Ferdu. „To se můj synáček jen tak raduje, že už k němu jdu.“ 
„Uáááááá!“ zařvalo to už zcela nablízku, až se Ferda doopravdy svalil. 
„Už jsme tu,“ zajásal mravkolev. „Už ho uvidíš, bobánka malého, už ho uvidíš, mého Tutínečka!“ Pak vytáhl klíče a otevřel temnou díru mezi kameny. „Pojď, Ťutínku!“ 
To jste měli vidět malého Ťutínka! Z díry vyrazil strašlivý netvor s hroznou tlamou a s dlouhými ostrými kusadly, s řetězem kolem krku a hned se sápal na Ferdu. Ještě štěstí, že táta Ťutínkův řetěz pevně držel. 
„Počkej, drobečku, nespapej ho, on se Ti přece bude starat o jídlo!“ 
Ale Tutínek sebou lomcoval, dorážel, vyl a řval, a jen a jen na Ferdu. 
„Ty jeden hloupý,“ konej šil táta svého synáčka, „toho nesmíš sníst! Ten Ti bude nadhánět samé dobré a tlusté mravence. Koukej, Ťutínku! Ty se zahrabeš jako vždycky do své jamky a Ferda Ti bude vodit nejpěknější mravence, jednoho za druhým, zrovna Tobě do pusinky. No a Ty je budeš pěkně papinkat. No ne? Proto jsem Ti ho přeci koupil! Chechecheche!“ 
„CHA, CHA, CHA, CHA!“ zařvalo s ďábelským chechtotem mládě a už se na Ferdu nesápalo. 
„Nu vidíš, jak jsi rozumný. Teď už Ti mohu sundat řetěz z krku. Hezky si vezmi Ferdu za ruku a zkuste to spolu,“ řekl potom mravkolev spokojeně a poslal je na lov. „A ty, Ferdo, hezky poslouchej, nadháněj Tutínkovi dobré jídlo, nebo Tě pošlu k paní střevlíkové!“ pohrozil ještě na cestu Ferdovi.

Autor: O. Sekora

Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.

Sdílejte:   | 
0

Diskuze k této stránce (0 příspěvků)

Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.

Zatím zde není žádný příspěvek.

© 2013 - 2024 ProMaminky.cz | design and code by Werner Dweight Solutions

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů