Ferda v cizích službách: 10. Jak Ferda u potápníka pumpoval a verše poslouchal

Potápník Straširybka, pán v dlouhém, hnědém kabátě se světlým lemem, baňatými rukávy a hrozně chlupatýma nohama zavedl Ferdu mlčky k vodě, kde stála na břehu pumpa. Taková maličká pumpička, že bych si s ní chtěl celý den hrát. Ukázal na ni a řekl jen:
„Pumpa!“ 
Pak dvakrát zapumpoval a blululum ..... p ..... p! do vody pod pumpou vletěly tak veliké bubliny, jako když se fouká brčkem do malinovky. Ona to totiž nebyla vůbec pumpa na vodu, nýbrž pumpa na vzduch, který potápníci potřebují k dýchání pod vodou. 
Potom potápník Straširybka ukázal na šňůru od zvonku, která visela až pod vodu, a řekl: 
„Zazvoním, zapumpuješ ..... rozumíš?“ A nečekaje na odpověď, skočil do vody. 
Pane, ten uměl plovat! Udělal několik takových temp nohama, že se Ferdovi zatočila hlava, jako blesk přepadl pod vodou malého červíčka, slupl ho, a už byl zase zpátky u šňůry. Cingililing! zazvonilo to nahoře, Ferda zmáčkl pumpu, do vody vjely bubliny vzduchu, ale ani jedna nevyplula nahoru. Potápník Straširybka je všechny pochytal a zastrkal si je pod fráček. Bude je mít na dýchání. Pak jen vyplul nahoru, vystrčil hlavu z vody a řekl: 
„Dobře!“ 
Ale sotva vystrčil hlavu, ozval se za ním rozpustilý chichot a jakési tenké hlásky na něj pokřikovaly: 
„Tatíku, chlapíku!“ 
Na vodě pluly tři veselé holčičky v podivných koupacích šatičkách. Potápník Straširybka se blaženě usmál a ukázal na ně: 
„Moje dcery. Až dorostou, promění se v takové brouky, jako jsem já!“ a zmizel zase pod vodou. 
Byly to larvy potápníka. Mrkaly na Ferdu a začaly ho škádlit náramně podivnými říkadly. Volaly na něho třeba: 
„Mra ..... ve ..... nec, ma ..... za ..... nec, papuče pleskaly pisk!“ 

„Jaký nesmysl to povídají?“ bručel si Ferda a prohlížel si své střevíce. „Co to povídají o papučích?“ Ale larvičky se daly do nevázaného chichotu, připluly blíž a volaly zase jinou popletenou říkačku: 
„Kravata, puntíčky, tykadla, zlámaná grešle vypadla!“ 
„No tohle! Co to pořád mají? Nelíbí se jim můj šátek?“ zlobil se Ferda u pumpy. Sahal si na svůj puntíčkovaný šátek a ohlížel se také kolem sebe, zdali mu nic nevypadlo. To už se daly larvičky do úplného řehotu a spustily znovu: 
„Ferda, to je slabá pára, nemá sílu za komára!“ 
Teď už toho měl Ferda dost. Ze jim jednou ukáže, jakou má sílu! Zahrozil na ně: 
„Jaké hlouposti si to vymýšlíte, Vy tlachalky ? Budete zticha!“ 
Larvičky se lekly, aby jim Ferda něco neudělal, a hned volaly na pomoc tatínka: 
„Tatíí, Ferda se katííí!“ 
Tatínek na zavolání nepřiplul, ale zatahal jen za zvonec. Ferda mu poslal pod vodu vzduch na dýchání a byl pokoj. Rozpustilé larvičky si už Ferdy nevšímaly a chichtaly se zase něčemu jinému. 
Tak trávil Ferda každý den a bylo mu při tom dobře. Potápník Straširybka nalovil pro sebe i pro larvičky každý den pod vodou tolik vodní havěti, červů, rybek, žabek, pulců a odkrajoval Ferdovi tolik dobrých kousků, že by se uživilo celé mraveniště. Vsak se také Ferda dělil s každým, kdo přišel. 
S larvičkami si už rozuměl, ba věděl, čím je také může poškádlit. Sám si vymýšlel říkačky a vyvolával na ně: 
„Larvičky, barvičky, housata jdou!“ 
Jej, to se vždycky larvičky rychle schovaly pod vodu! Takový měly strach, aby je housata nesnědla. 
A pak se zlobily, když viděly, že je Ferda ošidil, a volaly na něj: 
„Ferda, herda, maškara, dělá si z nás kašpara!“ 
Ferda se však jen usmíval a strouhal jim mrkvičku.

Autor: O. Sekora