Ferda mravenec: 7. O brouku Pytlíkoví a o tom, jak se hází lasem

Druhý den lítala nad Ferdovou chaloupkou Beruška. Zatočila se několikrát dokola, chvílemi se i zdálo, že se snese na zem, ale nesnesla. Neřekla ani á, ani bé a zase odletěla pryč. 
„To se už jistě ptala maminky!“ hádal Ferda. „A teď se asi přišla podívat, zdali jsem jí nějakého koníka chytil. Musím se už dát do práce!“ Svižně vyskočil, že si udělá laso a chytí už pro Berušku nějakého pěkného koníka. Vzal tedy dlouhý provaz z pavoučích vláken, na konci udělal velikou smyčku, ale ..... teď se zarazil: 
.“Jak se tím vlastně hází ? Musím to nejprve zkusit!“ Roztočil laso nad sebou. Provaz dělal ve vzduchu kličky, smyčky, osmičky, ba i preclíky. Všelijak se na všechny strany motal a nakonec, když jím Ferda hodil dopředu, zapletl se tak do heřmánku, že nebylo vůbec možno jej vyplést. 
A tu se objevil brouk Pytlík. Vy nevíte, kdo to byl brouk Pytlík ? Inu, takový divný brouk. Kde bydlil, to bych Vám nedovedl říci, ale každý ho znal, protože brouk Pytlík o všem něco věděl a o všem také hned dovedl vykládat. 
Když totiž brouk Pytlík byl ještě červíčkem ..... 
Jakže, Vy nevíte, že brouk je nejdříve červíčkem a potom teprve broukem? A jejej! To Vám to musím nejprve vysvětlit. 
Když totiž paní brouková chce mít děti, snese docela malinká, malinininká vajíčka. Jsou tak malá, že kdyby se z nich narodili hned brouci, byli by tak malí, že by je ani nebylo vidět. Nestáli by ani za řeč. 
A to nejde, kdepak! Nejdříve se z nich narodí červíčci a ti červíčci žerou kolem sebe, co se dá. Rostou, rostou a pořád žerou, až jsou hodně velicí a tlustí. Potom se zabalí, někteří do pevné truhličky, jiní zase do měkké peřinky, a usnou. 
Spí, spí, spí, a když se probudí, prask! truhlička nebo peřinka praskne a z ní vyleze krásný, veliký a silný brouk a hned si vyletí do světa. 
No, vždyť je to přece zrovna tak jako s housenkou a s motýlem! 
A s broukem Pytlíkem to bylo tak: jeho maminka snesla vajíčka do jednoho stromu. A co se nestalo, druhý den přišli dřevorubci, strom porazili. Na pile z něho nařezali kusy a odvezli truhlářům. Ti je přihoblovali, přitloukli k sobě, nu a právě ten jeden kus s broučím vajíčkem byl zatlučen v zábradlí balkónu nového kina Osvěta. 
A co bylo dále ? Z vajíčka se vylíhl malý červíček, larva se tomu říká. Ta larva kouše a kouše, živí se dřevem, ve kterém se vylíhla, a najednou jí vyleze hlava ze dřeva ven. 
Co to vidí? Veliký temný sál, jenom na konci je osvětlené plátno a po plátně se právě šmaťchal směšný človíček. Dole v sále se všichni smáli, až se váleli. Cože to právě dávali ? Inu Chaplina. 
Červíčkovi se to náramně líbilo. Proto se vždycky, když začal program, prokousal dřevem ven a díval se na každý film tolikrát po sobě, kolikrát se hrál. Nedivte se, že potom všechno uměl zpaměti! 
Když na něj přišla doba velikého spánku, zabalil se do peřinky a spal tak dlouho, až peřinka praskla. Z peřinky pak už nevylezl červíček, ale brouk Pytlík. Roztáhl křidélka a frrrr! vyletěl do polí. A tam nedělal nic jiného, než všem vykládal, co viděl v kině. 
Byl to právě tento brouk Pytlík, který přišel k Ferdovi, když Ferda vytahoval z heřmánku zapletený provaz. 
„Copak to děláte ?“ ptá se Pytlík. „Snad nepouštíte draka?“ 
„I kdepak draka!“ odpovídá Ferda. „Učím se tu házet lasem.“ A jen se trošičku přitom začervenal. 
No, to jste měli vidět brouka Pytlíka! „Lasem! Lasem! Človíčku, Vy neumíte házet lasem a chtěl byste se tomu naučit ? Panečku, to já viděl v kinu kovboje, jak chytali divoké koně. Podívejte se, to se musí dělat takhle!“ 
Brouk Pytlík si stoupl na špičky jako baletka. „Nejprve se laso roztočí,“ povídá a začal kolem sebe motat rukou, jako by odháněl mouchy, „a pak se to šikovně hodí.“ 
Mrskl sebou, jako by opravdu něco hodil, ale vtom se mu zamotaly nohy i ruce a natáhl se jak široký tak dlouhý do trávy. 
„Pardon, pardon!“ omlouval se. „Já Vám to ukážu správně až s provazem v ruce!“ Vymotali tedy provaz z heřmánku, Pytlík na něm udělal smyčku, a roztočili. 

„Pozor, teď to hodím!“ Hodil, provaz vyletěl, jedním koncem chytil Ferdu, druhým brouka Pytlíka a už z nich byla valná hromada. Pytlík seděl Ferdovi na hlavě, jeho nohy měl na ramenou a volal: 
„Pardon, pardon, to se musí zkusit ještě jednou!“ Rozmotal laso, Ferda se musel postavit kousek dál a Pytlík roztočil laso znovu. Z lasa se teď udělala opravdu hezká smyčka a Pytlík vykřikl: 
„Vidíte tam ten kolík před sebou? Ten chytím!“ A hodil. 
Laso zasvištělo, vyrazilo prudce, ale místo dopředu letělo dozadu. Chytilo se za cihlový komín Ferdovy chalupy, a jak brouk Pytlík lasem trhl, komín sletěl dolů. Polámal žebříček na půdě a dole rozbil ještě hrníček s jahodami. 
„Pardon, pardon!“ volal Pytlík. „To se musí zkusit ještě jednou! Teď už vím, jak se to musí zatočit.“ 
Vytřepal klidně z lasa zbytky komínu tak obratně, že přitom rozbil ještě sklenici naložených motýlích vajíček, a roztočil provaz ještě jednou. „Podívejte se, teď chytím sedmikrásku!“ 
Laso kroužilo, jen syčelo a hvízdalo, pak brouk hlasitě vyhekl: 
„Heep!“ a mrštil provazem vysoko do vzduchu. 
Ale co se nestalo! Právě tudy letělo šídlo. Vrazilo hlavou do smyčky, ta se mu zadrhla kolem krku, a jak se provaz napjal, strhl brouka Pytlíka k zemi. A teď ho to šídlo táhlo za sebou přes všechny trávy a kameny. 
Brouk Pytlík křičel na celé kolo: 
„Pardon, pardon!“ Ale šídlo neslyšelo a táhlo ho pryč. 
„Tak, takhle se tedy chytá lasem!“ řekl si Ferda. Hned si udělal nové laso a do večera si chytil mladého koníka.

Autor: O. Sekora