Ferda mravenec: 5. O tom, co by Beruška ráda, ale musí se nejprve optat maminky

A než si den s nocí a noc s příštím ránem ruce podaly, stál na mezi u té hromádky kamení pěkný domeček. Spodek byl vyzděn pískem slepeným maltou, kterou si mravenec udělal z hlemýžďích slin. Na rozích stály trámy z větviček, stěny byly vypleteny trávou, střecha z kousků kůry. Jeden komín byl z dutého stvolu pampelišky a vedle něho byl druhý, cihlový. Na dveřích pak nápis „Ferda Mravenec, práce všeho druhu„a u dveří lavička a na té lavičce seděl Ferda a spokojeně točil palci mlýnek. 
Co měl dělat? Měl plakat a naříkat, že se ztratil z mraveniště? A to ne! To se raději nějak protluče sám! 
A jak točí mlýnek, slyší, že nad ním něco zabzučelo. Teď si to sedlo vedle na kámen, stáhlo křidélka pod krovky a chvíli upravovalo šaty. Byla to nějaká slečna Beruška. Dělala jakoby nic, jako by mravence neviděla, a čekala, až se k ní přiblíží. 
„To jste Vy, ten pán,“ začala pak najednou, „který tu včera jel v tom kočáře ?“ A vytáhla zrcátko a upravovala si vlasy na čele. 
„Ano, to jsem byl já. Že to byl pěkný kočár ?“ otázal se jí Ferda. Beruška se mu moc líbila. 
„A jak! Já bych si takový kočár přála!“ zatoužila Beruška. „Ale ne s hlemýžděm, jako jste měl Vy,“ přidala hned důrazně. 
„Toho hlemýždě jsem si přece zapřáhl jen tak!“ vysvětloval honem Ferda. „Jen tak ze žertu! Kdybyste chtěla sama jezdit, musela byste mít koníka. Třeba nějakého zeleného. Ti hnědí, víte, jsou divocí. Kdybyste chtěla, já bych Vám takového koníka ochočil!“ nabízel se s nadšením Ferda. „Já se zeptám maminky,“ řekla Beruška. Jen tak, jakoby nic, pohodila hlavou, rozevřela krovky a frrr! odletěla pryč. Ferda se za ní dlouho díval, až se mu v dálce ztratila. Moc se mu líbila ta Beruška!

Autor: O. Sekora