Domeček u lesa

V domku u lesa žili stařeček se stařenkou. Jednou měli hlad a v domě nic k jídlu. Dědeček se rozhodl, že zkusí ulovit nějaké maso. Což takhle zajíce? Byl by dobrý, a ještě by je kůže zahřála. 
Šel stařeček do kůlny a tam si ze dřeva vyřezal zvláštní věc. Nikdo nevěděl, k čemu bude, jen sám dědeček. Namazal tu věc smůlou a položil ji na kraj lesa. Však on se někdo zvědavý najde, kdo se chytí. 
První přiběhl zajíc. Kouká, kouká, diví se, co by to mohlo být. Běhá to snad? Spí to? A zajíc zkusil tu věc překulit. Jenže jak sáhl tlapkou na smůlu, už se přilepil. A už tu byl dědeček a už ho nesl domů. Zajíček byl malý, hubený, tak ho dědeček nechal běhat po světnici a čekal dál. 
Netrvalo dlouho a objevil se vlk. Hned běží k té věci a hned do ní strká. Však ouvej, jak na ni sáhl, hned se tlapkou chytil. A už tu byl dědeček a už táhne vlka do kůlny a už ho zavřel. Tak, vlku, teď mi neutečeš, a zítra z Tebe bude pečínka. 
Než stačil vlka pořádně zavřít, už slídila kolem té věci liška a už byla také přilepená. A hned za liškou se chytil medvěd. Dědeček dával zvířata do chaloupky, a zvířata se tam už nevešla. Dědeček si povídá: 
„Někoho už musím udělat k obědu. Koho zařízneme prvního? Zajíce?“ 
Zajíček však začal bědovat: 
„Ne, dědečku, ne! Pusť mě raději, já Ti přinesu pytel žita na dobrou mouku. Napečeš chleba, a jak se budeš mít!“ 
Dědeček tedy zajíčka pustil a obrátil se k lišce. 
„Tak půjdeš na pekáč Ty!“ 
Liška začala prosit také: 
„Ne, dědečku, ne! Pusť mě raději, já Ti přiženu hejno husí na dobrou pečínku. Maso bude, sádlo bude, a to se budeš mít!“ 
Dědeček pustil lišku také a šel do kůlny pro vlka: 
„Nedá se nic dělat, na pekáč půjdeš ty.“ 
To se ví, vlkovi se také na pekáč nechtělo. Začal prosit: 
„Ne, dědečku, ne, já Ti přiženu stádo ovcí.“ 
Tak dědeček pustil i vlka a nakonec ho uprosil i medvěd, že prý dá dědečkovi se stařenkou sud medu. Seděli doma se stařenkou a přemýšleli, čím ten hlad zaženou. V břiše jim kručí, ve spíži nic k snědku. Raději prý půjdou spát, aby hlad zahnali. 
V tom najednou buch, buch na dveře a za dveřmi zajíček s pytlem žita. Dědeček se honem chystal do mlýna, když tu se ozve silné kejhání. Babička se podívá z okna a tam liška přihání už poslední husu ze slíbeného hejna. A než babička stačila jednu tučnou husičku připravit na pekáč, už něco dupe a bečí na dvoře. Vlk tam zahnal stádečko ovcí s jehňaty, jen starému beranovi se nějak na dvůr nechtělo. Ale i jeho tam vlk zahnal a už byl pryč. 
Babička navařila a napekla, pozvala dědečka ke stolu a už tu byly hody. Uprostřed hostiny však najednou něco rachotí a rozzlobeně bručí. Dědeček se honem jde podívat a jak se nasmál! Medvěd kutálel sud medu a nemohl ho úzkými dveřmi prokutálet. Když uviděl dědečka, tak nechal sud sudem a utekl. Dědeček si sladký soudek dokulil domů sám. 
Tak měli dědeček s babičkou o sebe nadlouho postaráno. Mouky bylo ze žita dost, husy měly další housata, ovce měly jehňata ..... tak byla vlna i peří i pečínka. A když měli chuť osladit si život, stačilo jen odklopit víko z medvědova sudu.

Zdroj: www.abatar.cz