Délka života
Vložil(a):jitkamety,16. 3. 2016 15.33
Když byl Bůh stvořil svět a všem živočichům délku života určoval, tu k němu přišel osel a zeptal se:
„Pane, jak dlouho budu žít?“
„Třicet let“ odpověděl mu Bůh „vyhovuje Ti to?“
„Pane,“ odvětil osel „to je příliš dlouhý čas. Pomysli na moje těžké bytí, od rána do večera musím nosit těžké náklady, pytle s obilím v mlýně vláčet, aby jiní chleba jedli, mě nic jiného něž rány a kopance probouzejí a osvěžují! Promiň mi část toho času, Pane.“
Tu se Bůh smiloval a určil oslovi jen osmnáct let. Osel šel spokojeně pryč a přišel pes.
„Jak dlouho chceš žít Ty?“ zeptal se ho Bůh „Pro osla bylo třicet let mnoho, ale Ty bys s nimi mohl být spokojen.“
„Pane,“ odvětil mu pes „je to Tvá vůle? Pamatuj, co se musím naběhat, moje nohy mě dlouho nevydrží, brzy ztratím hlas od neustálého štěkání, a zuby od kousaní, co mi zbude jiného než z kouta do kouta se motat a kňučet?“
Tu Bůh seznal, že pes má pravdu a určil mu k žití jen dvanáct let. Pak přišla opice.
„Ty jistě budeš chtít žít třicet let, viď?“ zeptal se jí Bůh „nemusíš pracovat jako osel, ani jako pes a jsi vždy dobré mysli.“
„Ach Pane.“ odvětila opice.“vypadá to tak, ale je to jinak. Když prší jáhlová kaše, nemám žádnou lžíci. Musím dělat stále zábavné kousky, vesele se šklebit, aby se lidé smáli, a když mi podarují jablko a já do něj kousnu, je kyselé. Jak často je pod tou veselostí skryt zármutek! Třicet let to nevydržím, Pane.“
Bůh byl milostivý a věnoval opici jen deset let.
Konečně se objevil člověk, byl veselý, zdravý a spokojený a prosil Boha, ať mu urči čas života.
„Budeš žít třicet let“ řekl Bůh. „stačí Ti to?“
„Takový krátký čas?!“ zvolal člověk „Sotva postavím dům a v krbu bude hořet oheň, sotva zasadím stromy a ony pokvetou a ponesou ovoce, a můj život bude najednou spokojený, tu mám umřít? O Pane, dej mi víc času!“
„Mohu Ti věnovat osmnáct let oslových.“ řekl Bůh.
„To je málo, Pane.“ řekl člověk.
„No tak k tomu můžeš mít dvanáct let psích“ řekl Bůh.
„Stále je to málo.“ zvolal člověk.
„Nu dobrá.“ řekl Bůh „dám Ti ještě deset let opičích, ale více už ani rok.“
Člověk odcházel, ale moc spokojený nebyl.
Od těch dob žije člověk sedmdesát let. Těch prvních třicet jsou lidská léta, utíkají rychle, to je člověk zdravý, pracuje s chutí a těší se ze svého bytí. Pak přichází osmnáct let oslích, to jsou na něho kladena břemena jedno po druhém, musí nosit zrno, které jiné živí, rány a kopance jsou odměnou za jeho věrné služby. Pak přijde těch dvanáct let psích, to leží v rohu, kňučí a chybí mu zuby ke kousání, a když i tento čas pomine, tu život uzavírá deset let opičích. To je člověk hloupý a prostoduchý, vyvádí pošetilé věci a bývá pro smích dětem.
Máte i Vy oblíbenou pohádku, o kterou se chcete podělit? Přidejte ji.
Diskuze k této stránce (0 příspěvků)
Pro přidání příspěvku je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.
Zatím zde není žádný příspěvek.